„Let's get this party started“ Fall Out Boy►Calm Before the Storm
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Olivia's pov.:
Později toho dne jsem, stále rozhozená z jeho chování, dorazila do bytu, kde jsem žila i s Viou a složila se na pohovku. Ještě nikdo se mnou nemluvil, tak jako on. Už jsem to nikdy nechtěla zažít. Bylo tak ponižující i jen v mých vzpomínkách. Nedokázala jsem ho, ale vyhnat ze své hlavy.
Stále jsem byla nucena přemýšlet o tom, jak se na mě upřeně díval a jak krásnou barvu měly jeho oči. Natáhla jsem se pro ovladač a přepnula televizi na hudební program, abych u pečení měla, co poslouchat, protože tu jinak bylo hrozné ticho. Via doma moc času netrávila a já si zvykla zkracovat si takové dny pečením sladkých jídel, které jsem poté snědla u filmu a nestarala se o to jestli příberu. Neměla jsem, proč a i přesto mě dnes napadlo, zda bych si vážně neměla hlídat nějakou váhu. Jenže jak rychle mě ta myšlenka napadla, tak i zmizela. Byla to blbost. Nikdo by se neměl omezovat v jídle, pokud mu teda nešlo o jeho zdraví.
Míchala jsem těsto na čokoládové muffinky, když v zámku zarochotily klíče a poté se i ozvala rána z chodby, jak moje spolubydlící odhodila boty přes celou chodbu do rohu. Dělala to tak pořád. Nalévala jsem těsto do připravených košíčků, když se ozvalo i hlasité ahoj.
S úsměvem jsem po ní zakřičela: „Dáš si se mnou m-"
„Ani se nemusíš ptát," objevila se ve futrech obýváku, který jsem měli propojený i s kuchyní. Vypadalo to tu prostě normálně. A já si nestěžovala. Každá z nás měla svůj pokoj, a tak jsem byla spokojená.
Strčila jsem plech do trouby, uklidila nádobí do myčky a vytáhla si z ledničky jahodový džus, který jsem milovala a nalila si ho do skleničky.
Via se posadila i se svým pitím ke stolu a zhluboka se nadechla než promluvila. Byl to u ní nezvyk, většinou říkala všechno bez rozmysli a bez toho, aby se zajímala jestli to někomu ublíží. „Pojď se mnou dneska na párty je klukům."
Došlo mi, proč taková nervozita. Většinou jsem už jen při zmince toho že bych s ní měla jít pařit, na ní řvala zda je normální a ona mi pokaždé odpověděla, že adi tak jako já.
„Nechce se mi," odvětila jsem klidně a urskla si že svého pití. „Však víš jaký mám názor na tyhle věci."
„Tentokrát tam budou, ale všichni... A já bych tan chtěla být s tebou a holkami."
Položila jsem prázdnou skleničku na stůl a zamumlala: „Jenže mě tyhle věci nebaví."
„Slibuji, že se budeš bavit. Nedopadne to tak jako tehdy," argumentovala hnedka a chytila mě za ruku. „Nebude tě balit žádný Dean s koksem a ani na tobě neskončí žádné zvratky. Budeme se prostě jen bavit. Bude to fajn."
Nechtělo se mi, ale její nadšený výraz a to jak se snažila, mi bránilo v tom, abych jí okamžitě řekla ne. „Budeme tam jen do jedáncti," stanovila jsem si poraženě podmínku.
„Slibuji!" Vyhrkla nadšeně a vyskočila od stolu, aby mě objala. „Vážně si to spolu užijeme, Oliv! Bude to ta nejlepší párty roku!"
Protočila jsem oči: „O tom nepochybuji."
V pokoji jsem se převlékla jen do světle modrých džín a bílého tílka, protože se mi to líbilo a bylo to jednoduché. Než jsem si začala dělat vlasy, tak jsem doběhla do kuchyně a vytáhla z trouby muffiny, aby se mi nespálily, protože to byla vážně škoda. Své odbarvené blonďaté vlasy jsem si jen jen trochu zvlnila a nanasla si na oči trochu řasenky, abych je zvýraznila. A to bylo vše. Neuměla jsem se malovat, protože jsem to nikdy nepotřebovala. Obula jsem si své nejoblíbenější boty, bílé conversky, a ještě si navrhl oblékla bílou mikinu, kterou jsem vážně neměla, co zkazit.
Violet zakoulela očima, když mě spatřila, ale nic neřekla. Věděla, že by to bylo zbytečné. Stejně jako jí se nezdálo moje oblečení, tak mě to její. Měla na sobě úplé černé šaty, které jí zakrývaly jen to nejnutnější a černé kotníčkové boty s koženou bundou. Slušelo jí to, ale mě se to prostě nelíbilo. Bylo to na mě moc odvážné.
Nebrala jsem si sebou malou kabelku jako ona, protože já si mobil i s občanským průkazem strčila do zadní kapsy u riflí, kde se k nim poté přidaly i klíče od bytu.
Zastavili jsme si taxíka, kterého Via nasměroval ke kampusu naší univerzity a já měla chuť vážně protocit oči, protože mi mohlo být jasné, že se to bude konat tam. Každou větší párty měli na svědomí univerzitní kluby, protože se mezi sebou předháněli v tom, kdo je lepší v tom uspořádat párty a pozvat tam, co nejvíce lidí.
„Tak moc se těším," vyjekla Via, která nedočkavě vyhlížela z okna cíl naší trasy. „Bude tam tolik hezkých kluků."
„Tolik opilých kluků," opravila jsem jí a ona mě jen se smíchem praštila po rameni. „Však mám pravdu, uvidíš."
Zašklebila se na mě ze svého místa: „Jenže opilí krásní kluci jsou taky povolní krásní kluci."
To už taxikář nevydržel a zasmál se: „Jenže to i holky jako vy."
Nechápu, proč řekl to množné číslo, když si tohle myslela jen Via, ale taky jsem se zasmála. „To jí je, ale jedno."
„A tobě?"
Teprve až tímhle odvrátil mojí pozornost od mé kamarádky, která se snažila tvářit uraženě, ale moc jí to nešlo. Podívala jsem se do zpětného zrcádka, v něm spatřila kluka jen o něco málo staršího než jsme byli my, jak se culil. Nebyl nijak zvláštní, ale jeho úsměv byl příjemný.
„Asi preferuji lidi s myšlenkami na správném místě," bylo všechno, co jsem mu na to řekla, ale očividně mu to stačilo, protože se na nás usmál než zastavil před obrovskou vilou.
Via vytáhla že své kabelky peněženku a podala mu pár bankovek i se slovy, že kdyby měla víc času, tak by se od něj nechala udělat.
Snažila jsem se skrýt moje znechucení za zakašláním, ale tomu mladému klukovi to stejně bylo jasné, když se začal smát a Via mě znala až moc dobře.
Zabouchla jsem za sebou dveře a žlutý taxík zmizel ve tmě. Začínala jsem na sobě pociťovat nervozitu, protože jsem na tyhle akce nechodila. Byla jsem jen na jedné a ta dopadla katastrofálně. Bylo to ve čtvrťáku na střední a já si tehdy oblékla růžové krajkové šaty, které Via nazvala šatami pro jeptišku. Mě se, ale vážně líbily. Nemohla jsem za to, že její šatník víc odhaloval než schovával.
„Tak asi je na čase jít," usmála se na mě a já jí chytila za nabízenou ruku, protože jsem měla pocit, jako kdybych se ocitla v jiném světě.
