Ochráním tě

/4/

Druhý den v brzkých hodinách, když za okny silně pršelo a většina obyvatel poklidně spala, mladý čaroděj byl vzhůru. Netrpělivě se převaloval v měkké posteli a neustále nad něčím přemýšlel. Tedy, spíš nad někým. A to byla ta příšerná hlupačka, která si myslela, že si může myslet cokoliv a může mít kdykoliv poslední slovo. Jak hloupá byla, pomyslel si Draco když si vzpomněl na její včerejší výraz, když ho nazvala zbabělcem. Jenže on zbabělec nebyl. Nikdy jím nebyl a nikdy se jím nestane. To, že si to myslela ona bylo zcela něco jiného. Netušila kolik toho nasazuje a kolik toho nasazují ostatní jenom kvůli němu a kvůli ní. Neuvědomovala si co to bude za problém pokud se někdo dozví, že by s jejím zmizením mohl mít vůbec něco společného a jak moc mu poté Bella bude dýchat na krk při každém jeho kroku. A už vůbec si neuvědomovala jak zlé to mohou odnést jeho rodiče, především matka, jenž byla ráda, že k smrtijedům se nemusela nijak řadit a pouze přihlížela z poslední řady aniž by cokoliv řekla či se něčeho účastnila.
Zhluboka se nadechl a následně si projel tvář dlaněmi. Byl to šílený plán a sakra špatný, ale musel tu ženskou udržet naživu a především ji musel ochránit i za cenu svého vlastního života. Nedokázal by se smířit s tím, že by zemřela. Nedokázal by vůbec žít s pocitem, že ona už tu nikdy nebude.
A v ten moment se Draco pozastavil. Vážně si myslel, že by bez její existence nedokázal žít? A bylo tomu tak?
Převalil se na druhý bok. Jo bylo to tak. Ani sám nevěděl, ale prostě by bez ní nedokázal už nadále fungovat. I když to sváděl na cokoliv jiného a neustále si hledat výmluvy. Byl tu ten fakt, že tu otravnou nebelvírku potřeboval ve svém životě zcela živou a zdravou.
Znovu se převalil na druhý bok, ale tentokrát už nesouhlasně zavrčel. Nechtěl na ní takto myslet a především nechtěl nadále o ní přemýšlet a tak se rozhodl, že mezitím co ostatní určitě nadále spí, půjde si sednout ke krbu a možná se do něčeho začte, aby svou mysl přeci jenom na chvíli osvobodil od všech starostí.
Vylezl z postele a přes sebe přehodil pouze saténovou přikrývku. Nechtěl se ještě převlékat a jak měl ve zvyku, pokud všichni spí tak si bude chodit v čem on chce a v čem mu je pohodlně. Potichu vylezl ze své ložnice a než sešel těch pár schodů do přízemí, otočil se na druhý konec chodby kde spala Hermiona. Aniž by si to uvědomil, rozešel se k jejím dveřím, které následně otevřel. Musel se přesvědčit, že nadále spí. A taky že ano. Hermiona pokojně spala zachumlaná v jemné dece a poklidně oddechovala, což se Dracovi ulevilo a s klidnou duší opustil horní patro.

Jediným švihnutím zápěstím přidal pár polínek do ohně a usadil se v pohodlném křesle, které i přes deku příjemně hřálo.
,,Accio.'' tiše zašeptal, aby si k sobě přivolal jednu z nejoblíbenějších knih a stejnou formuli poté použil, aby si k sobě dolevitoval kousek studené vody.
A jakmile měl vše potřebné k naprostému klidu, pustil se do čtení z jedné fantastických knížek, kterou mu kdysi darovala teta Andromeda, když byl ještě malý kluk.
Pročítal stránky velmi pečlivě a s listy pohyboval velmi opatrně jakoby se měly každou chvíli rozpadnout. Jenže takto se choval ke každé knize, kterou vlastnil. Jenže se musel zastavit v pohybu, když uslyšel jak někdo sešel se schodů. Otráveně protočil oči v sloup a rozhodl se, že si nenechá vyrušit tuhle příjemnou chvilku, kdy mohl slyšet pouze praskající polena v krbu, ale když si daná osoba lehce odkašlala, bylo mu zcela jasné, že mu chvilka relaxace skončila.
Otráveně tedy zavřel knihu, kterou si následně položil na klín a vyčkával co osoba udělá.
,,Promiň jestli jsem tě vyrušila.'' ozval se tichý hlas patřící právě Hermioně a on měl co dělat, aby se hned nerozčílil. Zhluboka se nadechl a byl připraven zmizet opět ve své ložnice, když ho v tom vyrušovatelka zastavila. ,,Nebudu tě otravovat. Nemůžu spát takže si vezmu knihu a následně půjdu zase zpátky.''
Draco jí byl za to vděčný a proto pouze přikývl a čekal co se bude dít. Sledoval Hermionu jak potichu přišla k poličkám a opatrně projížděla hřbety knih jakoby je poprvé v životě viděla. Sledoval jak velmi, ale opravdu velmi klidně si vybírala knihu a musel se zarazit, když se zastavila na prostém konci řady. ,,Můžu mít otázku?'' otázala se klidně a Draco se v mysli plácl do čela. Jasně mu mohlo dojít, že se o něco takového pokusí. ,,Všechno co jsi řekl. Myslel jsi to vážně?''
,,Ne Grangerová. Hledal jsem si pouze alibi.'' odpověděl odměřeně a položil si hlavu do dlaně. Byl vážně unavený z jejího neustále vyptávání.
,,Proč já Malfoyi? Proč ne třeba Ron?'' a nad tou otázkou se Draco musel uchechtnout.
,,Je mi příjemnější trávit minuty svého života s tebou než s neandrtálcem Weasleym.''
,,Myslím to vážně. Proč já a proč ne kdokoliv jiný? Vždyť přeci záchrana kouzelnického světa nezávisí jenom na mně.'' ale závisí na tom celá moje existence. Pomyslel si Draco zatím co se k němu Hermiona otočila čelem a mohl jí čelit zpříma.
,,Potter ani Weasley nejsou natolik chytří, aby si poradili bez tebe. A věř nebo ne Grangerová. Přeji si, aby tahle pitomá válka skončila a Voldemort padl. Což bez tebe nedokážou.''
,,Takže jsi změnil názor na mudly?'' vyřkla Hermiona s takovou nadějí v hlase, že se musel Draco nepatrně usmát, ale když si všiml jakou radost jí to udělala, rychle se schoval za tu ledovou masku a zpříma se narovnal.
,,Neřekl jsem, že teď mudly naprosto miluju a budu je uznávat.''
,,Ale respektovat.'' dokončila za něj Hermiona a on musel uznat, že je opravdu bystrá. Což samozřejmě věděl už dříve, ale dnes poprvé vedli za celou dobu rozhovor téměř na úrovni aniž by po sobě řvali či se předháněli kdo je v čem lepší.
,,Asi nějak tak. Navíc, chci budoucnost bez strachu a temnoty pro svou matku.''
,,Narcissa, že?'' na to Draco pouze přikývl a musel se při vzpomínce na svou matku šťastně usmát. Byla naprosto dokonalá a perfektní. A on jí miloval ze všech nejvíce.
,,Vždycky jsem ji obdivovala tak stejně jako Andromedu. Obě jsou tak, no-''
,,Vznešené.'' na to zase přikývla ona a musela se více zachumlat do jemné deky, ve které byla zabalená. Ač stála kousek od krbu, cítila v místnosti zvláštní chlad.
,,Kdy se vrátím k Harrymu?''
,,Až nastane čas,'' jenže pravdou byl ten fat, že to ani samotný Draco nevěděl. Nevěděl kdy bude bezpečné Hermionu předat Potterovi a nadále dělat jakoby se nic nestalo. A to byl další problém v jeho nebezpečném plánu. ,,Neptej se mě kdy nastane. Já sám to nevím. Jen doufejme, že to bude brzy a Potter nevyvede nějakou blbost.''
,,Nech mě mu napsat.'' zaprosila, jenže jí to nebylo nic platné. Draco do ní zabodl své modré oči a přímo ji probodával skrz na skrz. Přičemž se Hermiona musela ošít jak nepříjemné to vůbec bylo. Čelit mu až takto.
,,Nevím proč se ti říká nejchytřejší čarodějka dnešní doby Grangerová. Ale pokud si to neuvědomila budeš teď na největší příčce v hledáčku u Smrtijedů a každičký dopis budou kontrolovat.'' a Hermiona si musela povzdechnout. Měl pravdu. Nesměla na sebe upozorňovat a pokud se chtěla znovu sejít se svými přáteli, musela počkat na vhodnou chvíli.
Unaveně se posadila na měkký gauč a s hlavou opřenou o jednu z dlaní se podívala na svého největšího rivala. Seděl tam naprosto klidně a snad i uvolněně. Hleděl na ní jak na šelmu a ona měla co dělat, aby se nezačala ošívat jak jí to bylo nepříjemné. Jenže, měla na výběr? Možná ano, ale něco jí táhlo k tomu, aby tu nadále zůstala a zkusila z něj cokoliv vytáhnout co by jí pomohlo dát tuhle zmatenou skládačku k sobě a ona by si dokázala vytvořit perfektní obrázek.
,,Je to celkem zajímavé.''
,,Co?''
,,No že ty zrovna mi zachraňuješ krk.'' nad tím se Draco musel uchechtnout. Měla pravdu a to bez pochyb. Když si vzpomněl na rivalitu v Bradavicích, kdy se neustále předháněli kdo z nich bude lepší a on si kolikrát přál, aby zmizela z povrchu zemského a momentálně nasazuje vlastní krk za její záchranu. Bylo to až sakra zvláštní.
,,Prozraď mi něco Grangerová,'' otázal se Draco na jednu jedinou věc, která ho trápila těch pár dní a chtěl na ní znát odpověď. ,,jak jsi se dokázala ubránit před Bellou? Jak jsi dokázala uchránit svou mysl?''
,,Nijak.'' odpověděla Hermiona odměřeně a trochu více se zavrtala do deky. Pravda byla, že se o tom nechtěla bavit. V ten moment si přišla totiž naprosto zranitelná.
,,Lžeš.''
,,Nelžu.'' trvala si na svém hnědovlasá čarodějka, jenže Draco to už nevydržel a na vteřinu zavřel oči, aby se opatrně dostal do její hlavy a přišel tak na svou odpověď.

Opatrně do jejich myšlenek vkročil a následně se po nich porozhlížel než našel tu správnou. Ocitl se v ušmudlaném stanu, kde uviděl jak Hermiona sedí u maličkého kotlíku a něco míchá zatím co Harry netrpělivě přecházel z jedné strany na druhou.
,,Jak víš, že to bude fungovat Hermiono? Nemáme žádnou jistotu, že svou mysl ochráníme. Nebo že ty ochráníš svou mysl.''
,,Bude to fungovat, opravdu.''
,,Nemáme žádný potvrzený případ, že to vyšlo.''
,,Vyjde to Harry. Prostě mi věř.'' byla její poslední slova než kovovou naběračkou nabrala tekutý nápoj, ze kterého se stále kouřilo a následně ho naplnila do maličkých pohárku.

,,Jak se opovažuješ?!'' zvýšila na něj poté hlas, když si uvědomila co se to děje a následně nezvaného hosta vyhodila ze své hlavy tak jak se patřilo.
,,Lektvar na posilnění ochrany mysli?''
,,Co mi sakra lezeš do hlavy Malfoyi?! Nevíš, že to je neslušný?''
,,A já myslel, že je to jenom pouhý blábol.''
,,Jsi zmetek, víš o tom?'' byla poslední slova Hermiony než se vydala zpět do své ložnice a nechala tak Draca samotného uprostřed studeného rána, aby přemýšlel nad tím co viděl.