Poezie

1.kapitola

Listopad, 3.týden
(z pohledu Josephine)

"Dej mi to,"řekla jsem mírně a zadívala se na to,co držela v ruce.
Zasmála se, "proč bych ti to měla dávat?"
Nechápavě jsem na ni upřela své modré oči.
"Je to moje,"podotkla jsem.
"No a?" Zvedla ruku a dala si to do úst a potáhla.
"Ví to tvoje máma?"Zeptala se.
Ignorovala jsem její otázku a přemýšlela jsem,jak jí tu cigaretu vezmu.
"A tvoje máma to ví?" Zeptala jsem se jí. "Co?"Nechápala,
využila jsem její nevědomosti a vytrhla jsem ji mou cigaretu z ruky,otočila se a odešla zpoza rohu školní budovy.

Típla jsem svou cigaretu a
Chvíli se rozhlížela jestli někde neuvidím Williama, ale po chvíli jsem to vzdala,protože nejspíše ani ten den nechtěl přijít do školy.

Vstoupila jsem dovnitř budovy, zbývalo pět minut do zvonění. Vešla jsem do třídy,sedla si do lavice u okna a dívala jsem se z okna.
Přemýšlela jsem nad svým životem před ním a po něm.

V čem to bylo jiné? Má matka měla konečně život, sice s mužem ,který byl věčně opilý a nejspíše ji několikrát podvedl,ale ona byla šťastná.

Stromy se pohupovaly pod vlivem větru a nechaly ze svých těl padat listy,které se rozhodly žít jiný život.
Fascinoval mě ten pohled na krajinu za naší školou, chvílemi se tam objevily postavy,které se rozhodly jít za školu a hulit,chvílemi je z toho místa vyhodili učitelé a chvílemi tam zavítalo pár listů žijících nový život.
Najednou si vedle mne někdo sedl,rychle jsem otočila hlavu a vzhlédla k té ďábelské osobě. "Ahoj Josephine," pozdravil mě ten potomek samotných pekel.
"Nazdar Williame," procedila jsem skrz zuby. "Co tady děláš?"Zeptala jsem se nevěřícně,že ho v té budově vůbec vidím. Nechápavě se na mě zadíval, "to je snad poprvé,co mi vyčítáš,že jsem ve škole," řekl a zasmál se.
"Nevyčítám," nepotvrdila jsem jeho domněnku. "Jen jsem si říkala,že tu nejspíše nebudeš,protože teď píšeme z matiky," vyděšeně se na mě podíval.
"Mám pocit ,že jsi mě tady ani neviděla a já odcházím,"pronesl,zvedl se a odešel směrem ke dveřím. Nezaujatě jsem otočila hlavu k oknu a pokračovala v tom,co jsem dělala před jeho nepříchodem.
"Ale ale,Williame,to jsem ale rád ,že Vás zde vidím na dnešní písemku jste se uráčil přijít.Prosím,běžte se posadit na své místo." Zaslechla jsem hlas podobný našemu učiteli z matematiky od dveří,otočila jsem hlavu a viděla Willa s vystrašeným pohledem sedat si na židli vedle mě.
Musela jsem se začít smát,byl na něj tak roztomilý a smutný pohled zároveň.
"Přestaň Josephine,nebo ti ukážu,jak si na mě dávat bacha." Procedil naštvaně skrz zuby a začal hledat propisku ve svém batohu.
Když ji našel,nasupeně se podíval na učitele,který mu zrovna dával písemku na stůl.
"Začněte psát," pokynul nám učitel a my všichni začali psát test z matiky ,kterou umělo dohromady tak pět lidí.
Naštěstí,já jsem patřila mezi ně,mně matematika docela šla.
Ani Will nebyl marný student,byl to vlastně nadprůměrný student,hodně mu šla literatura,jen to byl flákač.
Dělal cokoliv pro to,aby nemusel jít do té ďábelské budovy jménem škola.
Nedokázala jsemse pořádně soustředit na ten test,mé myšlenky létaly k zajímavějším věcem.Kam bych letěla,kdybych byla list a rozhodla bych se žít nový život?
Podívala jsem se na Willa,jeho černé vlasy mu trochu padaly do očí a jeho světle modré oči se vpíjely do testu z matematiky.
"Josephine!" Málem jsem při křiku učitele vyletěla z kůže.
Will se na mě nechápavě zadíval.
"Dones mi na stůl svůj test!Hned!" Zařval učitel.
"Ale pane uči-" "Hned!"
Neochotně jsem se zvedla ze své dřevěné židličky a donesla mu na stůl svůj skoroprázdný test.
Will se uchechtl a po chvíli šel odevzdat zcelavyplněný test. Nevěřícně jsem na něj hleděla a on jen pokrčil rameny.
"Že tys o tom testu věděl," konstatovala jsem do vakua.
"Ne,ale nejsem blbej a nevyslíkám tě pohledem,"řekl a vycenil na mě všechny své zářivé zoubky v tom nejkrásnějším úsměvu.
"Já tě nevyslíka-",snažila jsem se mu jeho domněnku vyvrátit.
"To si říkej někomu jinýmu,já to vím na 168 procent jistě,"uchechtl se a při zvonění oznamující přestávku odešel ze třídy tak rychle ,jak přišel do školy.
A zase byla jeho neuvěritelná osobnost odváta daleko na sever od Slunce.. stejně jako byly odváty ty listy.