Mučedník duše
Úvod
Byl vykázán ten muž
Jenž hříchy své už nezkryl
Jenž život svůj už zahodil
A jeho zvon už doznilByl vykázán z té země
Kde každý Maj se slavil
Kde vždycky štěstí zažil
Avšak jeho mrav se zkazilByl vykázán z té země
Neb jeho zmar se zdaril
Neb jeho klid se zmaril
A člověka tím zabilŽivot jeho smysl neměl
Útěchu hledal v smrti
Ne však svoji ale ostatních
Jen tak své štěstí nabilNárod ráje odpustit mu nedokázal
A tak ho z klidným srdcem do vyhnanství vykázalCesta do země neklidu
Po boku meč
Ne mnoho peněz
Rozum říká utec
Ale srdce řežA tento muž na rozum malo hleděl
předkům v mysli smekl
V sedle pevné seděl
A strážci hlavu setlByla chyba poslat jednoho..
Měli poslat dva
Avšak zločiny v národu ráje
To je pro ně neznámá hraPobidl kone
Jel jen krokem
Však nikam nepospíchal
Zde mu nikdo nebyl rovenTak cesta daleka a kruta
Z národa raje zacla
Je to příležitost nová řekl jsi
Jeho klisna zarzalaPutování krajem
Jel s klidem
Primo hleděl
Zpátky se již neohlizel
Vracet se nechtělByla to chyba?
Na to se neptal
Mohl bych je přemluvit?
Tomu se jen řechtalKrajina zde byla jiná
Nebyl na to zvyklý
Byla pochmurna a líná
Přesně to se mu líbíSlunce vysoko
Teplo však žádné
Jak ve vánici foukalo
Stěžovat si marnéBral to jako výzvu
Nic takového nezažil
Je tu jako k umření
Presto se však snažilPrvní noc
Měsíc začal vycházet
Světlo náhle zhaslo
Stromy přestal nacházet
Na oheň mu myšlení přešloMel štěstí
Tu pár keřů
Na noc musí stačit
Nebo dočká se svých předkůSkoro by se dočkal
Obětoval koně
V jeho útrobách noc preckal
Při tom slzy roneJeho kůň byl jeho přítel
Byl s ním celý život
Ale Nezemrit se přiměl
Zlobu držel v soběJednou se vrátím
Zabiju je všechny
Opakoval slova
Opravdově znělyNový den nová naděje
Všechno pachlo smrti
Několikrát vrhl
Tíha přežití ho drtí
Na nic se nezmohlPřesto vstal a pokračoval
Nevzdaval se dosud
Bude lépe mám to tušení
Smrt není můj osudObloha se rozjasnila
Teplo mu tvář zlilo
Vánkem kůži obdařilo
Náhle bylo čiroOzón do dutin se dral
Šumění vln mohl slyšet
Vzduchem racek se hnal
Je tu moře, vyčetPřešel k srazu
Strach však neměl
Viděl moře
Náhle oněmnělViděl lod
U břehu bárky
Silné může
Tahajíc naložené kárkyNa pohled strach v něm budil
Muz vysoký jak hora
Co zíval jako by se nudil
Dával pozor jen tak zpolaTo si aspoň myslel
Než pohlédl mu do očí
A řeči jemu neznámou
Zavelel ať útočíSrdce se mu rozbusilo
Svět se pro něj zpomalil
Rozum říkal utec
Srdce tomu nepřeloUtíkal jak o život
Vsak mu o něj šlo
Z tyla se mu hrnul pot
Cítil v duši jenom zloZáchrana
Už už se blížili
Píchalo mu v boku
Dal bych vše..
Alespoň za vody lokuNesmím se vzdát
Musím dále přežít
To mu mozek opakoval
Jeho život střežíNáhle se pak ohlédl
Silní muži nikde
Všude kam až dohlédl
Sotva myš se mihne