Mučedník duše
Úvod
Byl vykázán ten muž
Jenž hříchy své už nezkryl
Jenž život svůj už zahodil
A jeho zvon už doznil
Byl vykázán z té země
Kde každý Maj se slavil
Kde vždycky štěstí zažil
Avšak jeho mrav se zkazil
Byl vykázán z té země
Neb jeho zmar se zdaril
Neb jeho klid se zmaril
A člověka tím zabil
Život jeho smysl neměl
Útěchu hledal v smrti
Ne však svoji ale ostatních
Jen tak své štěstí nabil
Národ ráje odpustit mu nedokázal
A tak ho z klidným srdcem do vyhnanství vykázal
Cesta do země neklidu
Po boku meč
Ne mnoho peněz
Rozum říká utec
Ale srdce řež
A tento muž na rozum malo hleděl
předkům v mysli smekl
V sedle pevné seděl
A strážci hlavu setl
Byla chyba poslat jednoho..
Měli poslat dva
Avšak zločiny v národu ráje
To je pro ně neznámá hra
Pobidl kone
Jel jen krokem
Však nikam nepospíchal
Zde mu nikdo nebyl roven
Tak cesta daleka a kruta
Z národa raje zacla
Je to příležitost nová řekl jsi
Jeho klisna zarzala
Putování krajem
Jel s klidem
Primo hleděl
Zpátky se již neohlizel
Vracet se nechtěl
Byla to chyba?
Na to se neptal
Mohl bych je přemluvit?
Tomu se jen řechtal
Krajina zde byla jiná
Nebyl na to zvyklý
Byla pochmurna a líná
Přesně to se mu líbí
Slunce vysoko
Teplo však žádné
Jak ve vánici foukalo
Stěžovat si marné
Bral to jako výzvu
Nic takového nezažil
Je tu jako k umření
Presto se však snažil
První noc
Měsíc začal vycházet
Světlo náhle zhaslo
Stromy přestal nacházet
Na oheň mu myšlení přešlo
Mel štěstí
Tu pár keřů
Na noc musí stačit
Nebo dočká se svých předků
Skoro by se dočkal
Obětoval koně
V jeho útrobách noc preckal
Při tom slzy rone
Jeho kůň byl jeho přítel
Byl s ním celý život
Ale Nezemrit se přiměl
Zlobu držel v sobě
Jednou se vrátím
Zabiju je všechny
Opakoval slova
Opravdově zněly
Nový den nová naděje
Všechno pachlo smrti
Několikrát vrhl
Tíha přežití ho drtí
Na nic se nezmohl
Přesto vstal a pokračoval
Nevzdaval se dosud
Bude lépe mám to tušení
Smrt není můj osud
Obloha se rozjasnila
Teplo mu tvář zlilo
Vánkem kůži obdařilo
Náhle bylo čiro
Ozón do dutin se dral
Šumění vln mohl slyšet
Vzduchem racek se hnal
Je tu moře, vyčet
Přešel k srazu
Strach však neměl
Viděl moře
Náhle oněmněl
Viděl lod
U břehu bárky
Silné může
Tahajíc naložené kárky
Na pohled strach v něm budil
Muz vysoký jak hora
Co zíval jako by se nudil
Dával pozor jen tak zpola
To si aspoň myslel
Než pohlédl mu do očí
A řeči jemu neznámou
Zavelel ať útočí
Srdce se mu rozbusilo
Svět se pro něj zpomalil
Rozum říkal utec
Srdce tomu nepřelo
Utíkal jak o život
Vsak mu o něj šlo
Z tyla se mu hrnul pot
Cítil v duši jenom zlo
Záchrana
Už už se blížili
Píchalo mu v boku
Dal bych vše..
Alespoň za vody loku
Nesmím se vzdát
Musím dále přežít
To mu mozek opakoval
Jeho život střeží
Náhle se pak ohlédl
Silní muži nikde
Všude kam až dohlédl
Sotva myš se mihne
