Byl vykázán ten muž
Jenž hříchy své už nezkryl
Jenž život svůj už zahodil
A jeho zvon už doznil
Byl vykázán z té země
Kde každý Maj se slavil
Kde vždycky štěstí zažil
Avšak jeho mrav se zkazil
Byl vykázán z té země
Neb jeho zmar se zdaril
Neb jeho klid se zmaril
A člověka tím zabil
Život jeho smysl neměl
Útěchu hledal v smrti
Ne však svoji ale ostatních
Jen tak své štěstí nabil
Národ ráje odpustit mu nedokázal
A tak ho z klidným srdcem do vyhnanství vykázal
Podle vycházejícího slunka a zvonů ohlašujících nový den azuros rychle pochopil že ho z žaláře nevytáhli jen na procházku. Čekal to, minulého večera mu dovolili se naposledy rozloučit s blízkými, kdyby nějaké měl možná by toho využil. Dokud ho neprovedli branou své okolí naprosto ignoroval, ale jakmile míhal poslední kamenné cihly tvořící opevnění kolem města věděl že nejí cesty zpět a snad z sentimentu pohlédl zpět. Viděl jejich znechucené obličeje jak na něj upřeně hledí a i přes jejich milou a laskavou povahu ho tím pohledem proklínaly jako ďábla. Pro ně ďáblem byl s jeho rodinou byly vždy problémy ale vražda? To nikdo z nich nedokázal odpustit. Poprvé za několik staletí míru a prosperity mezi nimi chodil vrah, vzal někomu život a to se omluvit nedá. Jeho jméno znělo Azuros také známý jako osvícený a nyní s přezdívkou k'tal, zrádce národa a cti, vyvrhel, odpad společnosti. Hlavní představený promluvil,, za tvé zločiny proti lidskosti, za tvé hříchy spáchané na národů ráje tě jménem rady a lidu vykazuji z této říše od teď až do konce tvých dní, smíš si nechat majetek kolik uneseš koně tvého a jako poslední svého rodu i tvůj rodový meč, bude ti předán po opuštění města,,.zlost se v něm jen vířila viděl rudě avšak chtěl už od nich pryč. Pryč od jejich pohledů a pomluvnych řečí tak řekl jen,, takhle to nekončí, jednou se vrátím a pomstím se i kdyby to mělo znamenat mou smrt,, představený,, Azurosi pro klid tvých předků nedělej si to ještě těžší, skari odveď ho mimo toto město než udělá nějakou hloupost,, skari jeden z posledních gardistu v národě ráje, již téměř nepotřebné profese přistoupil, azuros mu pohlédl do očí a pokynul že se nechá odvést v klidu. skari ho chytl za rameno. vedl ho ke stájím několik set metrů od hlavní brány. I přes ranní chládek slunce rychle začínalo hřát, vypadalo to na jeden z teplejších říjnových dnů. Farmáři sklízeli poslední zbytky úrody a těšily se na konec jejich sezónních prácí, jak míjeli pracující na poli azuros věděl že udělal dobře toto není život pro něj. Jeho myšlenky přerušil skari,, víš.. Známe se už dlouho Azurosi mohl jsi být jedním z nejlepších
Gardistů, respektuji tvé schopnosti, byl jsi pro mě jako vlastní syn o to více ti nerozumím. Toluk přece neměl s nikým problémy byl to hodný člověk a..,, nedokončil větu,, očividně s někým problém měl a nelituji toho když mu moje dýka projela srdcem už mě neprosil jen se na mě díval ne jako na vraha,ale jako na vítěze. myslel že mu nikdo nemůže ublížit, že je nedotknutekný, že jsme všichni jeho loutky, choval se k celé gardě jako k nějakým psům, jako by bylo něco špatného na tom, že nechceme být farmáři a chceme chránit národ. Smrt si zasloužil už dlouho před tím.. Já to jen... urychlil,, skari ovládl svuj vztek a přál si, aby to skončilo co nejrychleji. Došli ke stájím azuros připravil svého koně. Nasedl,, tady máš svůj meč a jeď rychle než si to rozmyslím,, azuros odvětil,, a co by sis měl rozmyslet zabít toluka byla hračka ty nemáš šanci,, pohledy se střetly a slova už nestačily...
Po boku meč
Ne mnoho peněz
Rozum říká utec
Ale srdce řež
A tento muž na rozum malo hleděl
předkům v mysli smekl
V sedle pevné seděl
A strážci hlavu setl
Byla chyba poslat jednoho..
Měli poslat dva
Avšak zločiny v národu ráje
To je pro ně neznámá hra
Pobidl kone
Jel jen krokem
Však nikam nepospíchal
Zde mu nikdo nebyl roven
Tak cesta daleka a kruta
Z národa raje zacla
Je to příležitost nová řekl jsi
Jeho klisna zarzala
O nějaký hadr odtržený z oblečení již mrtvé stráže si otřel zkrvaveny meč, hadr založil a pokračoval v cestě. Hlavou se mu honilo mnoho myšlenek, některým z nich se sám divil. Znovu někoho zabil a ten pocit se mu líbil čím dál tím víc, ta moc, ten klid ve smrti když druhému unikají poslední kapky života z očí, jakoby mohl uchopit podstatu duše když uniká z těla. Ale to mu nestačilo, chtěl ještě víc, ta moc to ho na jeho činu zaujalo nejvíc,,celý můj život jsem jen musel poslouchat namyšlené pohlaváry co jen něco chtěli, teď jsem sám svým pánem,, řekl si azuros, na chvíli se zastavil, seskočil ze svého věrného hřebce a naposledy se podíval na svůj rodný kraj. Kéž by tu bylo něco k obdivu, prolétla mu hlavou myšlenka. Se vztyčenou hlavou se pak otočil a pomalým krokem odjel vztříc neznámu...
