memories

8

,,Musíš se pořád cpát?" zeptala jsem se Konna.

,,Musím, mám totiž hlad," pokrčil rameny.

,,Mít hlad neznaméná sežrat všechno co je v jídelně," zamumlala jsem.

,,A doprdele. Kaapo, je tu. Ještěže mám všechno snězené. Jdeme," chytil mě za paži a táhl mě na pokoj.

,,Děkuji, ti za modřinu. A kdyby něco, tak tě jde Jack zabít," řekla jsem.

Koukla jsem se po Kaapovi. Nabíral si jídlo.

,,Kam se koukáš?" zeptal se Konn.

,,Na Kaapa," zamumlala jsem.

,,Hele, Kaapa nech Kaapem a jdeme. Máme rozkoukanej film," usmál se.

,,Asi bys měl jít k sobě na pokoj," špitla jsem.

,,Proč?" zeptal se.

,,Protože chci být sama," řekla jsem.

,,Tak jo, pro tebe cokoliv," usmál se a odpojil se ode mně.

Rozběhla jsem se do svého pokoje.

Odemkla jsem ho a svalila se na postel.

,,Dále," křikla jsem, když někdo zaklepal.

,,Kdo byl ten malej zmrd, který tě někam táhl," vyjel po mně Jack.

,,Brácha od nejlepšího hráče draftu dva tisíce devatenáct," pokrčila jsem rameny.

,,Jako Luke?" ušklíbl se.

,,Ne, Konsta," zamumlala jsem.

,,Zase ten zasranej Kakko, co na něm doprdele vidíš? Vždyť vypadá jak Elsa," zařval.

,,Takže chlapečku, nezapomínej s kým se znám už od svých tří let. Kaapo vždycky patřil a bude patřit do mého života a ty ho odtamtud nikdy nedostaneš. Ani nevíš, co všechno jsme spolu zažili. Prošli jsme si zlými i dobrými věcmi a věř mi. Ty jsi ta zlá," vyjela jsem po něm.

Nevěřícně se na mě koukal. Viděla jsem, že hledá správná slova.

,,Sofi promiň. Jsem jen debil co žárlí na všechny, co se tě dotknou," řekl.

,,Jackie, já to tak nemyslela. Miluju tě," objala jsem ho.

,,Sofi, odpusť mi všechny ty kraviny co jsem dělal. Prosím," zašeptal mi do vlasů.

,,Odpouštím ti," usmála jsem se.

Chceš začít znova, nebo chceš, abychom byli zase jen nejlepší kamarádi?" zeptal se.

,,Ono je to těžší na vysvětlení. Jackie, miluju tě, ale zároveň miluju i Kaapa," řekla jsem.

,,Kakka si zasloužíš víc. Mluvil jsem s ním. Nejradši by o tobě celý život básnil. Je v tom až po uši," usmál se.

,,Ne, já si nezasloužím nikoho. Kaapovi jsem po přestěhování do Orlanda ani nenapsala, nevolala mu a ani nezvedala telefony. Byla jsem tak blbá," vzlykla jsem.

,,Sofi je to minulost. Nauč se prosím žít v přítomnosti," políbil mě do vlasů.

,,Nedáme film?" zeptala jsem se.

,,Můžeme," usmál se Jack.