"Ahoj, jmenuji se Jan. Jsem oddaný služebník Otolafa. Na jeho svět svítí Slunce, tráva se třpytí rosou a les tiše šustí. Je mi 21 let. Bydlím ve městě zvaném Lamboda. Moc lidí tu nebydlí. A široko daleko jsem jediná osoba s čistou duši. Člověk, který mě zachránil, odešel. Vychoval mě a odešel se svými přáteli zachraňovat lidí. Pomáhají mu hlasy v hlavě. Já je ale nemám. Dostal jsem za úkol hlídat město a naše stvoření. A tak plním svůj úkol. Pomáhá mi v tom Storylu, vypadá to jako fenek s medvědem. Verlum, tak se jmenuje celý ten druh. S tímhle stvořením jsem od začátku úkolu. Věrně stojí po mém boku a od tlamy mu jde pára. Má jemňoučký kožich, dlouhé drápy a tenké zuby. Zrovna teď jdeme na obchůzku kolem lesa.
Storylu napíná uši, najednou se přikrčí a našlapuje tišeji.
Bestie! Bylo první co mě napadlo. Ale ne, bylo to jedeno ze stvoření. Umíralo. Z hlavy mu tekla fialová tekutina, kuhlalo a naříkalo. Rozeběhl jsem se k němu. Vytáhl jsem z kapsy ovoce a podal mu ho, snažil jsem se mu pomoct. Tvor ale pomalu sklonil hlavu a naposledy vydechl.
Byl jsem ztracen, zklamal jsem. Tohle se nikdy nemělo stát, i když podvědomě jsem tušil, že to jednou přijde. Jsou tu bestie. To je to jediné, co dokáže stvoření zabít. Jinak nikdo nechce usmrtit tyto čisté duše. Já jsem jejich ochránce. Muž, který mě vychoval, mi dal tento úkol. Řekl, že můj život je příliš cenný na to, abych chodil s ním. Ale zabránit tomu, co se děje, nemůže. Nevím kde teď je, nemůžu ho požádat o pomoc. Jsem v tom jen já a Storylu. On bestie cítí, ví, že jsou tu. Není snadné je ale poznat. Vypadají jako ty a já. Tohle bude dlouhý boj mezi dobrem a zlem. Nezbývá než čekat a doufat, že stvoření přežijí. Jsou hlavním pilířem našeho světa. Bez nich zvítězí druhá strana.
ČTEŠ
Ulmahala- 2. část
Viễn tưởngZachráněné dítě hlídá stvoření a chrání je. Nikdo ale nemohl čekat, že bestie jsou tak blízko.
