Baby I'm yours🖤 |SMTV

Krásný neznámý

Pohled Týny
Zase ten otravný budík. Jak já ho nesnáším. Nejhorší na tom je, že se ani nechodí do školy, ale stejně musím vstávat na budík. Naši rodiče hodně dbají na naše vzdělání a tak se musíme každý den od desíti do dvanácti učit. Možná si říkáte, že je to celkem vopruz, ale alespoň všechno stíháme. Jelikož jsem ve třeťáku tak toho máme celkem hodně. No kecání už bylo dost. Vstanu z postele a převléknu se do šedého tílka a šedých tepláků, udělám raní hygienu a jdu dělat snídani pro má sourozenecká paka. Udělám palačinky, dám na ně Nutellu, šlehačku a ovoce. Nejprve snídani donesu Anežce, která se stále neobtěžovala udělat ze sebe člověka. „Podává se snídaně!" řeknu se smíchem sestře, která je stále v polospánku na její posteli. Dám ji talíř s palačinkami na stůl a jdu za mým dvojčetem. Zaklepu na dveře, ale nic se neozývá tak vejdu v domnění, že ještě spí. Nespal, ale hrál na počítači Minecraft a měl jeho sluchátka s mikrofonem. Palačinky odložím na noční stolek a jdu za ním. Vidím, že volá s Matym, Ráďou a ještě nějakým klukem. Tak naznačim, aby nic neřekli, tím že si dám prst před rty. Přikradu se těsně za něj a zakryju mu oči. Leknutím sebou škubl a nějakým záhadným způsobem vypojil sluchátka z počítače. Dám mu pusu do vlasů. „Čau paka!" řeknu a zasměju se, odezvou je mi samozřejmě pozdrav a hlasitý smích. „Ja nievieďel, že maš priateľku." řekl ten kluk, kterého jsem nikdy předtím neviděla. „To není jeho holka, ale jeho dvojče" řekl Ráďa a dal si facepalm. „No vidím, že ty si tá krajšia" řekl ten krásný neznámý. „Hele vole, nabal mi sestru!" řekl Dom se smíchem. „Děkuju mockrát. Jo a jsem Týna." řekla jsem a zamávala. „Já som Samko." nádherně se na mě usmál. Úsměv jsem mu samozřejmě opětovala. „Jo a co jsi chtěla? Jen tak bys sem nevlezla" řekl Dom. „Donesla jsem ti snídani." řekla jsem a podala mu jeho palačinky. „Teď tě normálně chci za sestru!" ozval se se smíchem Ráďa. „Beru to jako kompliment" usmála jsem se na ně a odešla. Teď už jsem konečně zamířila do mého pokoje, kde jsem začala dělat nějaké úkoly. ‚Tak jo, co to tu máme' řekla jsem si sama pro sebe. Byli tam úkoly do chemie, chovu zvířat, základů mechanizace, pěstování rostlin a do kynologie. Teoretické předměty nebyli těžké, ale do kynologie jsme měli udělat video s tím, co všechno už naše štěně umí. Upřímně s Cihlou jsem necvičila od začátku karantény. Vzala sem si tenisky a šla za Domem ho poprosit, jestli nás natočí. Naštěstí souhlasil a my se vydali na zahradu, kde na houpačce(viz média) ležela Cihla. Dom točil od té chvíle, co jsme vylezli na terasu tak jsem dala povel „K noze!" Cihla okamžitě poslechla a stoupla si vedle mé nohy. Prstem jsem naznačila ve vzduchu kolečko, což znamenalo, že se má otočit. To také udělala okamžitě. Takhle jsem ji na zahradě říkala co má dělat a ona překvapivě poslechla na všechno. Pak jsme šli dovnitř a já šla vařit oběd. Udělala jsem zapečené těstoviny a zavolala na ty opice, co se tváří jako mí sourozenci. Přiběhli téměř okamžitě. „Zítra přijedou kluci a dokonce i Sam ze Slovenska, takže tu budou tři týdny kvůli povinné karanténě!" řekl nadšeně Dom a Anežka vypískla radostí, že uvidí svého přítele Matyho tak dlouhou dobu. Když jsem dojedli, šli jsme do naší společné herní místnosti. Zahráli jsme si GTA 5ku. Asi po dvou hodinách přišla domů mamka a taťka. Pozdravili jsme je a Dom jim řekl, že zítra přijede Maty, Ráďa, Samko a Klarisa. Rodiče byli nadšení, ale jelikož máma je policajtka a táta je hasič nemohli kvůli karanténě souhlasit. „A cokdyby jste ty dva týdny šli třeba do toho bytu, co normálně dáváte jako takový hotel?" řekla jsem a brácha jen zakýval hlavou a dodal: „a jen nám nosili nějaký suroviny, ze kterých nám Týna něco uvaří?" nakonec souhlasili a odešli si zabalit na dva týdny a pak jsme si dali večeři. Nechali nám tu čtyři tisíce a odjeli. Peníze si k sobě vzal Dom, protože ten drží kasu. Máme rozdělené úkoly, když jsou rodiče pryč. Já vařím, Dom nakupuje a Anež uklízí. Pak už jsem jen úplně vyčerpání šli spát.

Konečně první kapitola s textem, snad se líbila✌🏻