Co se může stát, když se sestra českého youtubera zamiluje do jeho slovenského kamaráda a kolegy? Čti a dozvíš se to.
Pokud to dobře půjde, kapitoly bych chtěla vydávat jednou do týdne, maximálně do dvou, ale spíš častěji (alespoň během karantény)...
V noci mě vzbudil Samko. „Týno? Môžem k tebe? Nemôžem zaspať." řekla jsem mu, ať si vleze ke mě. Povídali jsme si asi hodinu pak jsme začali usínat. „Kurva, kdo mi vzal můj hřeben?!" toto byla věta, za kterou jsem začala Ráďu nesnášet. On mě vzbudil v osm hodin ráno. Asi ho zabiju. Já takhle brzo nevstávám. Jsem ten typ člověka, co klidně prospí celý den. Došourala jsem se do mého pokoje, kde jsem se oblékla (viz média). Hned poté jsem šla udělat raní hygienu. Mé další kroky směřovali do kuchyně, kde jsem udělala asi dvacet zapečených rohlíků. Dala jsem je na jeden obrovský talíř a donesla to nahoru. Všechny jsem šla vzbudit a pozvat je k jídlu. Nejdéle jsem se zdržela u mého dvojčete. „Co budeme dneska dělat?" zeptala se Anež. Nikdo jo neodpověděl. „Všimla som si, že máte na záhrade trampolinu. Čo kedybysme si na něj vytvorili bunker a dnes tam spali?" všichni jsme s Klarisou souhlasili a šli jsme pro deky, polštáře a prostěradla. Na "dno" trampolíny jsme dali jednu vrstvu prostěradel. Pak jsme pomocí kolíků a provázků připevnili po obvodě trampolíny deky. Na vršku jsme udělali "pavučinu" (z provázků) a na ní jsme dali další deky a světýlka. Pak jsme začalo náhodné rozmisťování polštářů. Jeden z polštářů jsem hodila po Ráďovi. „Ty mrcho! Tohle je válka!" řekl se smíchem a hodil po mně jiný polštář. Asi hodinu jsem vedli zákeřnou polštářovou bitvu. V nestřeženém okamžiku se za mě Ráďa dostal a začal mě lechtat. „Prosím už dost nebo se počůrám!" křičela jsem se smíchem a snažila jsem se od zdroje lechtání dostat co nejdál. Kdyby mě Domča nezachránil, asi bych umřela na následky lechtání. „Děkuju bráško!" řekla jsem a rozcuchala mu jeho už tak dost rozcuchané vlasy. „Musel jsem tě zachránit, kdo by nám jinak vařil?" řekl a já po něm hodila polštář. „Ty si hrozný pako!" smáli jsme se jako šílenci. „Wow, tá trampolina je vážne prekrásna. Tady sa nám bude spať jedna radosť!" řekl Samko a poukázal na trampolínu. Dosud jsme si toho nevšímali, tak to byl celkem šok. Fakt vypadala nádherně (viz fotka).
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„No nic, já jdu udělat oběd. Vzhledem k tomu, že je za čtvrt hodiny dvanáct tak nám to trvalo déle, než jsem myslela." řekla jsem a šla dělat makarony se sýrem.
Večer (#magictimeskip)
Šli jsme do naší trampolínové pevnosti. Vzali jsme kupu jídla a pití. Samko vzal i promítačku s notebookem. Na trampolíně to našteloval tak, abysme měli co největší obraz. „Tak čo aký film si pustime?" tentokrát jsme se shodli na pohádce Malá mořská víla. To je moje že všech nejoblíbenější pohádka. Polovina z nás usnula ještě před koncem. Poslední vzhůru jsem zůstala já a Ráďa. „Málem bych zapomněla, všechno nejlepší, blbe!" řekla jsem a dala jsem mu pusu. „Děkuju." řekl a šli jsme spát.
Tahle kapitola měla být už včera, aby byla na Vitovi narozeniny, ale nějak mi zlobil Wtp takže je až dneska. Sice je taková slabší s krátká, ale neměla jsem moc nápadů. Snad se líbí 🖤
