,,Davej si pozor." zamumlal Antonio,ale tímhle jsem si náladu nechtěla zkazit.Chtěla jsem si to užít jako by to byla moje poslední párty v životě.
Bylo to něco úžasného kluci se opijeli,chytrý se bavili s blbymi,hezci s hnusnymi, no to snad nebyli moji spolužáci. Uslyšela jsem jak někdo na někoho volá ,,Aaa přišla nám zábava." a dál něco říkal o tom že jsem křen.Já se tak rozcilila jak nikdy a jednu jsem mu strelila.Myslím tím,že jsem mu dala facku.Najednou se zvedli další kluci kteří mě odvlekli na záchod a tam mě skopali.Já jsem nemohla ani vstát.Uslyšela jsem hlas,ktery byl čím dál tim hlasitější.Byl to Antonio,který mě obklopil svýma rukama.A ještě k tomu jsem uslyšela jak si mumlal tiše: ,,Promiň." zatím jsem to neřešila pořád jsem cítila hroznou bolest břicha. Za chvíli si pro mě přijela sanitka. Ty světla a ty hadicky,které do mě vedli,byl to hrozný pocit,už jsem si myslela,že zemřu.Antonio,který byl vedle mě držel si ruce a modlil se. Já že všech svých sil jsem dala svou ruku na jeho.,,Už je čas." řekla jsem.Po tváři mi stekali slzy.Bylo to z bolesti?Bylo to kvůli Antoniovi?? Milovala jsem ho,ale nikdy jsem mu neřekla co k němu cítím.
Dorazili jsme do nemocnice poznala jsem to,protože kolem mě bylo víc lidí jak nikdy jindy.
,,Antonio?Miluji tě!" doufala jsem ,že to slyšel,ale měla jsem strach,co na to řekne jak bude reagovat!!
,,Připravte ji na sál." Uslyšela jsem hlas doktora. Otevřeli se dveře a já si řekla tohle je můj konec.
ČTEŠ
Na konci života
RandomMelanie je hrdinka tohoto příběhu,je ji teprve 15 a už má problémů nad hlavu.Jednu dobu je nahoře jednou dole.Kamarádů má hodně,ale jen když se jim to hodí.Měla jen pocit,že ji všichni využívají.
