Smích

29 2 1
                                    

Další noc.Strach,co panuje kolem mě by se dal krájet.Kapky deště dopadající na mé okno,byly jediným zdrojem hluku.Jinak bylo ticho.Klid který já nedokážu vnímat.Spánek je teď můj nepřítel.Bojím se když jednou usnu,tak se poté nemusím probudit......
Hodiny odbíjejí třetí hodinu ráno.Potom je zase to dlouhé a nepříjemné ticho.Déšť mezitím ustává.Za oknem se ozve sotva slyšitelné zachychotání.Mám strach.Co teď?Neměla bych,ale musím.Jdu k oknu.Nějaká neviditelná síla mě tam táhne.Rozhrnu žaluzie a ze tmy na mě vykouknou dvě žhnoucí oči.Celé to trvalo jen pár sekund,ale i tak jsem v těch očích poznala nával vzteku,divokost a neovladatelnost.Závěsy jsem rychle škubla tak,aby zakryly to podivné cosi.Třemi rychlými kroky hup do postele.Přes hlavu jsem si hodila deku a čekala jsem.Závěsy jsem sice zatáhla.......,ale okno je otevřené!
Dech se mi zrychlil.Po čele mi tekl pramínek potu.Celá jsem se chvěla.Najednou něco dopadlo na podlahu pokoje.Pomalu se to blížilo k posteli.Skrz škvírku co jsem si nechala na dýchání jsem to sledovala.Pohybovalo se to s velkou elegancí.To nic nemění na tom,že jsem byla po****á jak nevim co.Už to bylo u mě.Nádech,výdech.Zavřela jsem oči.Nademnou se rozsvítil modrý paprsek...........

Čaute.
Doufám že ještě žijete.Protože naše Eminka ne.A nebo že by?

ANIMATRONICKde žijí příběhy. Začni objevovat