Another Love Film

1.

Pár minut a jsem tam. U mého přítele. U Radka. Dneska je to přesně rok, co jsme spolu. Chci ho překvapit. Přejdu přes přechod na druhou ulici, kde bydlí Radek. Radek má uhlově černé vlasy, modré oči a smyslný úsměv. Mám sakra štěstí, že ho mám. Tenhle rok byl nejlepší v mém životě, zažili jsme spolu spoustu krásných chvil. Byl to krásný druhý ročník střední školy.

Vytáhnu ze své černé kabelky klíče od dveří Radkovy rodiny, zasunu klíč a otočím. Ocitnu se v temně modré předsíni, kde si odložím bundu a dárek pro mého přítele. Projdu uličkou do moderního bílého obývacího pokoje, za kterým jsou točité schody vedoucí do první patra, kde se ukrývaly ložnice. Vyjdu první dva schody a uslyším lidské zvuky. Že by byli Radkovi rodiče doma? Ale to není možné, v práci končí až v sedm hodin a jsou tři. Potichu našlapuji na lesklé schody, zvuky sílí a pomalu rozeznávám zvuky. Vzdechy. Na schodech zrychlím, až se ocitnu v prvním patře. Radkovy bílé, dřevěné dveře jsou pootevřené a zvuky jsou k rozeznání. Dámské a pánské vzdechy. 

Pane Bože na nebesích! Že to není pravda? Polknu knedlík, který se mi vytvořil v krku, ale stále tam je a vrací se. Dech se mi začíná zrychlovat, rty se mi vysušují. Opatrně jakoby ty dveře mohli vybuchnout, se škvírkou podívám a ... ne to snad ne! Radek ležel na posteli bez trička a vedle něho seděla pouze v podprsence dívka. Oba dva se líbali a dotýkali navzájem. Ty pohyby jsem znala, přesně takto se mě Radek dotýkal. Skousnu si ret téměř až do krve, abych nezačala brečet.

Chtěla jsem toho tolik říct. Chtěla jsem na Radka křičet, chtěla jsem mu vynadat, chtěla jsem - když v tom si mě všimne ta dívka. Blonďaté kadeře jí spadnou do tváře a zakryjí medové oči a půvabné plné rty. Její medové oči vytřeští a přestane v líbání. Radek na ni nechápavě zíral, ale pak si všiml mě a čuměl na mě jak na svatej obrázek.

,,Hele, nechceš vypadnout? Mi teď něco děláme," poví mi holka štvavým tónem. Podívám se na Radka, jestli převezme slovo a vysvětlí danou situaci, ale on stále zírá a bradu až někde na zemi. V tu chvíli se ve vybudoval takový vztek, že jsem našla svůj hlas.

,,Vy teď něco děláte? Ou pardon, že jsem v takovéhle chvíli zrovna vyrušila, ale přišla jsem se svým PŘÍTELEM oslavit výročí!" slovo přítelem jsem chtěla zdůraznit, ale místo toho jsem ho zaječela. 

,,Cože?! To je nějaká blbost! Radku řekni něco." Požádá Radka, který obvykle svou klapačku má problém zavřít, ale pravděpodobně se stal zázrak ve špatnou chvíli. ,,Radku, řekni něco?" Požádám ho s falešnou milostí. Obě ho pozorujeme, jestli ze sebe něco vypraví, ale nic. Už mám toho dost. Otočím se na podpatku a klusem odejdu z místnosti. Po schodech takřka běžím, na posledním schodu skoro upadnu. V předsíni si vyzvednu bundu a chci odejít z toho domu, ale původně Radkův dárek se na mě přímo šklebí. Byly to hodinky za 5000 tisíc, naštěstí mám účtenku u sebe v bytě. Nahoře uslyším nějaké dunění kroků, které mě pobídne, abych byla rychlejší. Vezmu si hodinky a utíkám odtud.

Sotva uteču pár kroků zastavím se, abych popadla dech. Slzy velké jako kole hrachu se kutálí po tvářích. To je takovej debil! V jednu chvíli bych nejraději viděla hrob s jeho jménem a v druhou chvíli se ptám sebe sama. Co je na mě špatnýho? 

Ten debil si mě podvádí zrovna na naše výročí v jeho domě, kde jsou naše nejšťastnější chvíle.

Za mnou se ozvou kroky podpatků. Otočím se a uvidím tu dívku, dokonce i v mikině. Chce mi otravovat život ještě víc? ,,Co chceš?" Vyštěknu. ,,Hele já nevěděla, že s tebou chodí. Kdybych to věděla, tak bych se s ním netahala." Přizná se mi.

,,A to ti mám věřit?" Můj hlas zněl přiškrceně. Holka přistoupí ke mně blíž a palcem mi setře slzu. ,,Věř nebo ne, mám svojí důstojnost." A poodejde ode mě.

,,Jak se vlastně jmenuješ?" Zeptám se jí.

Hlavu otočí o devadesát stupňů a její koutky úst se zvednou, medové oči zajiskří. ,,Všichni mi říkají Lucy." A s tím se otočí a odejde na druhou stranu ulice.

Kdybych jen tušila, jak mi její jméno změní život.