Another Love Film

5.

Následující den jsem si domluvila s Lucy schůzku. Když jsem psala na klávesnici, mé prsty se strašně klepaly. Ale nejtěžší bylo kliknout na tlačítko odeslat. Uvědomovala jsem si tíhu mého srdce a nešlo jinak, než stisknout tlačítko odeslat. Lucy mi odepsala po pár minutách.

Anna: Můžem se sejít a promluvit si?

Lucy: moc rada kdy?

Anna: Můžeš dnes ve dvě?

Lucy: jo muzu a v parku?

Anna: jj

Ten park je nějaké magické místo. Rozhovor s Lucy jsem si nacvičovala ve své hlavě, ale všechny verze končily špatně.

Kouknu se po hodinách a zjistím, že mám ještě hodinu a půl do našeho setkání.

Vstala jsem z postele a odšourala jsem se ke skříni a otevřela ji. Přemýšlela jsem, co si vzít na sebe. Venku lehce poprchávalo. To jsem to setkání nemohla odložit na zítřek, kdy má svítit slunce? Ne nemohla.

Prohrabávala jsem se kusy oblečení a nakonec jsem vytáhla černé džíny a žlutou halenku. Snad nebudu vypadat jako včelka Mája. Obleču se a vrhnu se na líčení. Nanesu si make-up, korektor, řasenku a lesk na rty. 

Podívám se na sebe do zrcadla. I kdybych si na sebe napatlala víc make-upu, tu nejistotu neskryju. Měla jsem chuť popadnout mobil a zrušit setkání, ale nemůžu. Potřebuji a chci si promluvit s Lucy. Znovu kouknu po hodinách a chybí mi ještě hodina. 

Podívám se do rohu mého pokoje a uvidím starou kulmu, kterou jsem nějaký ten pátek nepoužívala. Vstanu a dojdu si pro kulmu. Potěžkám si ji v rukou, její tíha mě vždy překvapí. Sednu si zpět na židli a strčím kabel od kulmy do zásuvky a počkám, než se rozehřeje. Po pár okamžicích vezmu kulmu do ruky a natočím si první pramínky. I když vím, že jakmile půjdu ven, můj účes se rozpadne tím vlhkem.

Mé myšlenky se stále vrací k Lucy, k jejím světlým vlasům, k její alabastrové kůži, ale hlavně si v mysli pořád opakuji ten náš polibek. Ten pocit, když jsem poprvé ucítila její, byl... nevím, jak to říct... pro mě neznámý. S Radkem jsem se líbala tolikrát, avšak to, co jsem zažila s Lucy, bylo úplně něco jiného. 

S Lucy jsem cítila žár, bylo to něco, co mě vnitřně spalovalo, ale nějak příjemně. Ráda jsem trávila čas s Lucy, i když jsme se znali teprv chvíli. Čím dýl jsem s ní byla, tím víc mě dělala šťastnou, tím víc mě rozesmávala a tím víc si ke mně našla cestu. Myslela jsem, že jsou to normální pocity s kamarádkou, ale teď vím, že ne.

Rozhlédnu se po mém pokoji, ze všech stěn na mě dýchala Luciina (nebo jak se to skloňuje) osoba. 

Na dřevěný stůl si pořád pokládala nohy, i když věděla, že to nesnáším.

Vždy, když jsem si povídali na mé posteli a ona potom odešla do svého bytu, ráda jsem čuchala její vůni na mém povlečení.

Do koše mi házela nedopalky od cigaret, i když jsem jí to zakázala, stejně si mlela svou.

Lucy prostě byla jiná, nebo jsem to byla já, kdo je nyní jiný?

Změnila jsem se. Od té doby, co znám tu úžasnou osobu jménem Lucie (a překvapivě to ONA nesnášela, když jsem jí tak nazývala).    

Podívám se do zrcadla a zjistím, že jsem nejen hotová, ale i psychicky připravená ji vidět.

Vypnu kulmu, hodím si na sebe černou džínovou bundičku a zamknu byt, neboť jsem poslední, která je v bytě.

Vyjdu ven a jdu směrem park. Mám to štěstí, že to není tak daleko. Teď přejdu ulici, pak jen jeden kruháč a poslední křižovatka a jsem tam.

Během pár minut dorazím do vstupu do parku. 

Kličkuji uličkami až najdu naší lavičku a sednu si na ni a čekám. A nečekám dlouho.

Lucy spatřím takřka okamžitě. Její osobnost září na velkou vzdálenost. Má na sobě černé triko s dlouhým rukávem a červené šortky s černými kostičkami. Její houpavou chůzí ke mně dojde a sedne si na druhou stranu lavičky. 

Nejdříve se k ní natočím a pomalu se nadechnu. Lucy se ve stejnou chvíli na mě povídá a promluví: ,,Můžu začít mluvit první?"

Nepatrně kývnu. Lucy se zhluboka nadchne a poprvé, co jí znám, vypadala nejistě. 

,,Anno, to co jsem udělala, jsem dělat neměla. Ale ehhh-" Lucy se zasekne a kousne se do rtu. ,,Anno, já jsem přemýšlela, jak ti to říct opatrně, ale já prostě nevím. Tak nejistě jsem si dlouho nepřipadala, já prostě-" Lucy se začne klepat hlas a celkově se její tělo začne třást.

Vnitřně svádím boj, jestli jí mám obejmout nebo ne.

Pomalu se k ní posunu a chytím její roztřesené prsty. Lucy se na mě zmateně podívá a já se na ni vřele usměju.

,,Můžu mluvit já?" Zeptám se jí opatrně. Lucy kývne.

,,Taky jsem přemýšlela, jak ti to říct, ale všechny verze byly strašný, takže to, co ti teď řeknu, bude to první, co mi přijde na jazyk." Odmlčím se a pokračuji.

,,Lucy, já jsem do tebe zamilovaná." A vyšlo to ze mě. Lucy na mě vytřeští oči.

,,Ale nech mě domluvit, jo? Takže, těch pár posledních týdnů jsem si s tebou moc užila, ale celou dobu jsem tě vnímala jako kamarádku, až do té noci, kdy jsme se políbili, jsem si uvědomila jednu věc a to, že nejsem na kluky." Lucy se zaraženě koukne.

,,Ale vždyť-" Zarazím Lucy.

,,To jsem si taky myslela. Myslela jsem jen, že jsem potkala toho nesprávného, tím myslím Radka, myslela jsem, že ještě budu mít víc vztahů, ale i tak by to nebylo to, no prostě to, co jsem cítila s tebou. Není to až moc velký klišé?" Lucy se tlumeně zasměje. ,,Ne není, je to docela roztomilý."

,,A co si mi chtěla říct ty?" Je znatelně cítit, že se Lucy uklidnila a uvolnila.

,,Že té noci nelituji." Usměje se na mě a já jí úsměv oplatím.

,,Líbíš se mi Anno a to moc." Nepatrně zvednu jedno obočí. ,,Jak moc?

,,Byla bych kvůli tobě ochotná přestat kouřit, být nepříjemná na lidi, možná se i víc učit a-"

,,Prosím tě stop nebo si to s tebou ještě rozmyslím." Zastavím ji a obě se začneme smát.

Z malého poprchávání se postupně stávalo velký a udatný déšť. Vytáhla jsem z kabelky deštník a podržela ho nad našimi hlavami. ,,Ty jsi vážně připravená na všechno."

,,Jo to jsem." A obejmu ji.

,,Co chceš dělat teď?" Zeptám se jí.

,,Mě napadá jediné..." větu nedořekne a lehce mě políbí na rty. Usměju se do polibku.

,,Myslím to vážně," a chtě nechtě se od ní odtrhnu. ,,Promiň, musím si na to zvyknout."

,,To je v pohodě a vlastně mě napadá jedna věc, co by se dala dělat. Můžeš říct tvým rodičům, že máš přítelkyni." Popíchne mě. Ví, že moji rodiče nemají v lásce homosexuáli, oni ani neschvalovali Lucy.

,,No to až možná někdy později. Půjdem je mně?" Navrhnu.

,,S tebou kamkoliv," a chytne mě za ruku a vstanem vstříc našeho nového společného života.

_______________________________the_end___________