Konečně jsem na letišti Anne ještě na tábor nejela a tak jela se mnou a s rodiči na letiště se rozloučit než se zase za měsíc uvidíme. "Ahoj, bude se mi po tobě stýskat, i když se neuvidíme jen měsíc." Řekla Anne a objala mě. S rodiči to bylo o něco delší protože ty uvidím za hodně dlouho to bylo objímání a "Sabino přijeď se za námi podívat co nejdřív." A nebo "Sabino zavolej nám vždy jak to půjde." atd....
A už to začalo právě hlásí můj let : "Let 135 směr Brno odlétá za půl hodiny cestující nechť se dostaví k terminálům." Šla jsem teda k terminálu už jsem skoro byla na řadě když v tom slyším "Sabino letenka!!" volala na mě mamka. No jo moje zapomětlivost s tou mám problémy jak vidíte sami chtěla bych jít do letadla bez letenky, to jsem celá já. Když už jsem měla letenku mohla jsem jít k terminálu a odtama k letadlu. Posadila jsem se do prostorných křesel první třídy chvíli jsem tam seděla když se ozvalo "Připravujeme se k odletu připoutejte se prosím." Tak jsem se připoutala a ani jsem se nenadála a už jsme byli ve vzduchu.
Vytáhla jsem si mobil a vytočila jsem Jakovi chvíli jsem čekala a pak se ozvalo "Čau ségra už jsi v letadle?" "Jo jsem do Brna přiletím něco kolem druhé. Vyzvedneš si mě tam?" chvíli jsem čekala na odpověď a nakonec "Jo bude tam stát takovej týpek, který na kartičce bude mít napsaný tvoje jméno. Takových týpků tam zřejmě bude, spousta takže pořádně hledej který má na kartičce to tvoje jméno." "Dobře tak ahoj v Brně " "Ahojky.". To jeho ahojky mi připadalo nějaké podezřelé, ale neřešila jsem to a tak jsem si našla v playlistu složku Mirai, 😂našla jsem sluchátka a zmáčkla play.☺️
ČTEŠ
My dream!! 💋
Short StoryJmenuji se Sabina Malá a je mi 18 let. Zatím bydlím v Londýně . Mám staršího bratra, který se jmenuje Jake. Jake se přestěhoval do Brna a pracuje tam. A ano má anglicky jméno , i když jsme z Míchanice 😄, protože náš táta je z Anglie a máma z Česka...
