My dream!! 💋

💋

Končila zrovna písnička Andel a ozvalo se "Připoutejte se prosím, budeme přistávat. Děkujeme, že jste si vybrali naši leteckou společnost a doufáme, že jste měli příjemný let". Připoutala jsem se, sundala jsem si sluchátka, vypnula písničky a mobil strčila do kraťasů. Vylezla jsem z letadla, šla jsem si pro zavazadlo a vydala jsem se hledat nějakého týpka s mým jménem na kartičce. Hledala jsem ho asi 5 minut což je u takhle velkého letiště velmi slušný výkon, možná se to zlepší, až odtud budu přilétat a odlétat delší dobu ale poprvé... Když jsem došla k tomu chlápkovi oznámila jsem mu "To jsem já." "Tak pojďte prosím za mnou." řekl mi ten chlápek v černém. Venku kupodivu nepršelo a tak jsem zjistila, že jsem svůj oděv zvolila správně, jen tak mimochodem jsem stylistka, ale budu tu pracovat jako číšnice v Nando's než si někde najdu práci stylisty. Týpek mě zavedl k nějakému drahému delšímu autu, odkud najednou vyskákalo 5 kluků. Divila jsem se a nikde jsem neviděla bráchu, pak jsem si obličeje prohlédla pořádně a spadla mi brada.

"To bude asi nějaký omyl." vykoktala jsem, ale Tom řekl "Jmenuješ se Sabina Mala , že jo a pokud jo tak to žádný omyl není." "No jo jmenuji se Sabina Malá, ale že by si pro mě přijeli Mirai na letiště, to se mi vážně věřit nechce." řekla jsem a dodala "Může mi to někdo prosím vás vysvětlit!?". Šimon  už otevíral pusu, ale v tom mu zazvonil mobil "Ahoj. Nic jako úplně nic. Jo ahá, tak jo. Takže tam, jo rozumím, takže oklikami chápu. Zdár." (Celý rozhovor (simonovi  volal Jake: "Ahoj Šimon ." "Ahoj." "Sabina  nic neví." "Nic jako úpně nic." "Jo úpně nic, to má být pro ni překvapení víš." "Jo ahá, tak to jo." "Takže ji dovezte na smluvené místo jo? Rozumíš? A ne že to budeš brát oklikami, abyste z ní mohli něco víc vypáčit." "Takže tam, jo rozumím, takže oklikami chápu." "Šimon !!!" "Zdár.")

Šimon  položil mobil a něco řekl Tomovi  ten se pousmál a řekl to michalovi  ten se taky usmál a řekl to Kristian  ten se usmál s plnou pusou (jak jinak) a nakonec to řekli Mirai  který se usmál taky. Já jsem z toho byla na nervy, ale mě to říct zjevně nehodlali a tak jsem se zeptala "A co jste si šuškali?" Mirai  s potutelným úsměvem se na mě podíval a řekl "To se nedozvíš.". Tak jsem se zamyslela co by to mohlo být, a najednou jsem sebou trhla, když mě vylekalo simonuv "Nááástupováááát, všimli si nás fanynky!!!!". Vylekalo mě to, protože to Šimon  zařval přímo vedle mě. Tak jsem nastoupila, kufry mi dal Šimon  do kufru od auta a sedl si za volant.

Teprve teď jsem si všimla, že sedím vedle Michal  a že na mě se zájmem zírá, tak jsem se ho zeptala "To jsem tak zajímavá?" "Co?" odpověděl Michal  " No ptám se tě, jestli jsem tak moc zajímavá, když na mě tak zíráš." "No víš od té doby, co jsem tě viděl, chci něco udělat." "A co to je?". Nic neřekl a jen mě objal "Tohle." Usmál se na mě tím jeho neodolatelným úsměvem, že jsem se na něho musela taky usmát. "Já chci taky" ozval se Kristian  a já jsem se začala smát, ale objala jsem ho taky. A tak jsem se postupně poobjímala se všema kromě simona , který se sice dožadoval taky obejmutí, ale já jsem odmítla, protože řídí. Najednou se auto zastavilo a Šimon  zařval "Vystupováááát!!!"

Tak jsme vystoupili a než jsem se stačila rozhlédnout zakryl mi někdo oči "Hej" řekla jsem a hned jsem chtěla zjistit kdo to je a zjistila jsem, že je to Michal  "Michal , můžeš mi prosím tě sundat ty ruky z očí?" zeptala jsem se ho, ale on na to "Ne nemůžu." "Fajn, ale jak si ponesu kufry, když nevidím? Hmmm." "Ty ti ponesu já." ozval se zprava tom  hlas "A já mu pomůžu." přidal se k němu Kristian . "Tak fajn." řekla jsem naštvaně a v tom mě Michal  pobídl, abych šla. Šli jsme po nějaké trávě a po chodníku potom jsem uslyšela Michaluv  hlas "Pozor schody!". Vyšli jsme tedy schody a slyšela jsem otvírání dveří a zvuk otevírajících se dveří od výtahu. Nastoupili jsme do výtahu a to by nebylo aby, Mirai  neutrousil nějakou vtipnou poznámku, takže když jsme vyšli z výtahu byli jsme úplně vysmátí. "Nechtěl by jsi mi ty ruky z těch očí sundat Mirai ?" a za sebou jsem uslyšela Mirai  hlas "Ne nechtěl, protože je tam budu mít jak dlouho budu chtít, takže si zvykni na to být slepá." řekl Mirai  ironicky "A zpívat na koncertě budeš jak taky se mnou?" "No jasně akorát nebudu moct držet mikrofon, takže mi ho dají do stojanu, takže NO PROBLEM." "A jíst?" "Šimon  mě nakrmí, že jo Šimon ." "Jasně Mirai ." řekl Šimon . "Ha, ha moc vtipný." "Však my jsme nejvtipnější ze všech." řekli naráz Šimon  a Mirai  a tím naši debatu ukončili, protože jsem slyšela odemykání dveří.

Někdo mi vyzul boty a potom jsme šli do nějaké místnosti, kde mi Mirai  konečně sundal ruce z očí. Jakmile jsem zase začala vidět naskytl se mi pohled na nádherný nápis "Vítej v Brně " a na nádherný obývák, který byl vymalován bílou a červenou barvou s pohovkami taktéž červenými moc se mi tu líbilo, protože mám ráda červenou. A konečně uviděla jsem osobu kterou jsem na letišti chtěla vidět, nebo-li Jakea (ne že by mě to že pro mě přijeli Mirai nepotěšílo, ale brácha je brácha) a ten mi s úsměvem ohlásil "Vítej ve svém novém bytě!" A mě v ten moment vrhkly slzy do očí.
😂👌🏻Vím že to je strašné, ale prosím, každý koment buď pozitivní nebo negativní je pro mě důležitý Usmívající se. Takže prosím komentujte Mrkající. 😅👌🏻