Mademoiselle noir [ DOKONČENO, SHORT STORY ]

Ona Žije

Je to Marinette . Než jsem stihl něco říct už ji hořely vlasy. Vypadala jako kdyby ji něco hrozně trápilo..
Marinette
Od dne kdy jsem byla zakumatizovaná se toho moc nezměnilo. Sice jsem občas zkoušela vyskočit z věže ale nešlo. Potkala jsem po dlouhé době nějakého kluka ale byl mi povědomí ale než jsem se nadála už na svém koní odej pryč.
Zase jsem posmutněla a zůstala sama.
Lišaj už mnou nevládne, protože jsem silnější než on ale jediný způsob abych byla zase normální je ze by mě zachránil čestný a statečný princ na koni. No pochybuji že někdo takový vůbec ještě existuje. Tikky mi chybí byla to kamarádka navždy stejně jako Alya. Rodiče... na ty nepřestane myslet nikdy udělala jsem jim hroby, protože si to zaslouží.

Další den jsem přišli další lidé ale tentokrát měli něco v rukách. Na uvítanou jsem jim řekla pozdrav a až teď jsem si všimla co to mají.
Moi, je m'appelle mademoiselle Noir, Et comme vous pouvez Le voir je ne souris, ni ris, ni vis. Et c'est tout ce qu'elle  a dit.
Meče, pochodně a vidle ale proč však jsem jim nic neudělala. Po chvíli se proti mně rozběhl nějaký chlap. Vypadal dosti divně ale měl v ruce pochodeň. Přiblížil se až k věži a zapálil mi vlasy. Vůbec jsem nevěděla co s tím dělat. Vodu na u hašení jsem neměla a tak jsem se rozloučila a čekala až zhořím.
Moi, je m'appelle mademoiselle Noir, Et comme vous pouvez Le voir je ne souris, ni ris, ni vis. Et c'est tout ce qu'elle  a dit.
Po chvíli se nic nestalo všichni vypadali zle někteří i vytěšeně až na jednoho kluka a holku. Kluk vypadal že vymysli nějaký plán a tak holka se na mě dívala se slzami v očích. Vůbec jsem to nechápala až přišla blíž tak už jsem ji pořádně viděla. Byla to Alya.
Adrian
Vypadla mi ta kniha a dočetl jsem to úplně celý. Měl jsem plán jak ji zachránit život ale nevím jestli není pozdě. Musím se dostat do věže vše co mám na srdci ji říct a pak očistit akumu, který bude asi v náušnicích.
Po vlasech vylézt nemohu jsou skoro zpálené. Nemám ani lano, provaz.. nic.
Oběhnul jsem věž. Všiml jsem si vzadu jedné praskliny přes, kteroubych se mohl dostat dovnitř. Dral kamením mečem a holýma rukama. Když už tam byla dostatečně velká díra tak jsem prolezl dovnitř. Věž se ale díky ohni začínala pomalu rozpadat. Nahoře na věži byl kouř, když jsem tam doběhl tak už Marinette ležela v bezvědomí. Vzal jsem ji do náručí a odvedl z věže.
Před věží jsem ji položil a zničil akumu. Nevěděl jsem co dělat když nemám schopnosti a nejsem beruška, která je teď čirou náhodou v bezvědomí. Vzal jsem ji tedy náušnice a vše dal do pořádku. Náušnice jsem vrátil a pak ji vzal k sobě domů. Některým až teprve teď docházelo, že byla celou dobu zakumatizovaná.

Doma jsem ji položil na postel a čekal až se vzbudí abych ji mohl vše říct i to že ji pořád miluju.
Po hodině se do mého pokoje vtrhnul otec a objal mě. Povídali jsme si celkem dlouho a dal mi mirakulum, které měl a ještě paví to on byl celou domu Lišaj..!.!.
Nevím co na to říct. Byl jsem překvapený ale ochotný mu odpustit. Vzal jsem jeho, paví a beruščino mirakulum a donesl ho mistrovi ten mi poděkoval a šel jsem zpátky. Už jsem se necítil tak mizerně. Už nebudou žádné útoky lišaje ale ani žádný superhrdinové. Musím říct Marinette co k ní cítím. Došel jsem domů a vymýšlel jak ji to řeknu. Z přemýšlení mě ale vytrhl pocit toho že mě někdo sleduje.