Jako malé dítko jsem byl jen jikra mezi jikrami. Všichni mí bratříčkové i sestřičky měli mořské ocásky, kromě mě.
Já byl vždycky ten zaostalý... Ocásek mi dorostl až potom, co jsem uzřel Klub sráčů.
Když jsem dostatečně uzrál, strčila mě maminka do pece. Teda, pardón, to je zase jiná pohádka. Do školky jsem chtěl říci, tam ale můj krásný mořský ocásek uvadl. Byl jsem smuten, úplně na dně a celé dny se utápěl v depresích, jelikož jsem věděl, že mi ho nic nemůže vrátit. Celých šest dnů jsem svého miláčka ani necítil, ale potom přišlo něco, díky čemu se můj ocásek zase tyčil až do stropu, dávali Shreka.
Já a ocásek jsme ale nemohli pořád dokola koukat jenom na Shreka, dlouho jsme čekali na další díl, ten však vyšel až později. Ocásek potřeboval novou zábavu, něco co by ho opět probudilo. Řekl jsem: ,, Ach milovaný ocásku, máme už jen poslední možnost..." a začal jsem hledat nějaký podobný film Shrekovi na internetu, jenže jsem popletl pár písmenek a najednou se objevilo něco mnohem, mnohem lepšího než zelený mužík z bažiny. Zabloudil jsem na tu nejtemnější stránku internetu, stránku kde se tvarovaly boule v kalhotách a cosi teklo proudem. Byl jsem zmaten ,, Stránka plná násilí a... panebože, tohle je dílo Satanovo!" zařval.
Po tom jsem běžel za maminkou abych jí pověděl, co za příšernosti se na internetu skrývá. Ona se jen usmála a odvětila ,, To je v pořádku, to jsou stránky pro tatínky." Matčina slova mě trochu uklidnila.
Vydal jsem se najít své vrstevníky, chystal jsem se jim ukázat svůj nově nabitý a vyrostlý ocásek. Jenže když jsem došel na místo kde jsem je naposled viděl, naše rodiště, nikdo tam nebyl. Začal jsem se rozhlížet, jestli někde někoho neuvidím, ale nikoho jsem nezahlédl. Byl jsem sám jen se svým nově nabitým mořským ocáskem, který byl větší, než kdy jindy.
Musel jsem se rozhodnout, buď zůstanu s mámou a budu smuten jako kdyby mě máma svázala k radiátoru, abych jí nemohl někam utéct, nebo opustit domov a žít svůj příběh někde jinde, užívat si života jen tak jak to jde a chlubit se všem svým úžasným ocasem. ,, Chceš volnost." něco potichu ale rázně zašeptalo v mé hlavě. Chtěl bych poznat více bytostí jako já, protože za celý svůj život jsem viděl jen svůj mořský ocásek a taky toužím po tom znovu cítit to vzrušení jako když jsem se díval na Satanova videa. Utíkal jsem do lesů, tam jsem se naučil všechno, jak si postavit bydlení, vařit, lovit velmi divokou zvěř (třeba Hulindu Vševědku), ale to nejdůležitější co jsem se naučil bylo, jak probudit svůj mořský ocásek při vlhkích dnech, kdy všude vládne klid, ptáci neustále křičí hlady a stromy ho hladí po jeho dlouhém mořské ocásku.Vymyšleno Áďámkem, upraveno aby se to "dalo číst" Jůjou
(Btw Adame, pak že já jsem zvrhlá XD!)
ČTEŠ
Komplex Naprosto Random Retardovaných Storek
ComédieDoporučuju si pečlivě rozmyslet, jestli to budete číst 😂. Popsat to prostě nejde.