Lost It All [bvb & fir] |POZASTAVENO|

1.Lost It All [Jep.This is my life]

Právě skončila poslední hodina a školní chodby zaplnil řev nedočkavých studentů,kteří pospíchají na oběd. Já mezi ně nepatřím,protože na oběd nechodím. Takže čekám u zdi až se to tady trochu uklidní,abych mohla přejít chodbou ke své skříňce. Otevřu dvířka,hodím tam učebnice,vezmu si longa a padám ze školy.

Jen co vyjdu před školu,tak si mě všimne parta,která tam posedavá každý den. Sakra. Vždycky si mě všimnou. „Heej,emařko!". Achjo,proč mě aspoň jednou nemůžou nechat být? Vždycky si musí rýpnout. „Hej,já vím,že mě slyšíš!" Otočila jsem se na ně. Momentálně na mě křičí jejich 'boss'. Tentokrát tam jsou i nějaký barbie. Fuj. „Poď sem,nebo si pro tebe dojdu!" Super. No,tak co mi zbývá. Když dojdu k nim,mám hlavu zabořenou do země,ale stejně mi to nepomůže. Zmlátí mě tak či tak. Ten 'boss' se jmenuje Steve,ale nikdo mu neřekne jinak než Tyger. „Jen jí dej pořádně,ona si to zaslouží." Slyším jednu z těch bárbín,ale to už ležím v křečích na zemi. Dostala jsem pár kopanců do břicha a do žeber. Příšerně to bolí. „Doufám že na nás přes víkend nezapomeneš!" Křikl po me Steve. „Tady máš ty hnusná špíno!" Řekla jedna z nich a plivla na mě. Naštěstí se netrefila,takže se ji jenom vysmáli a pak konečně odešli. Ještě chvíli takhle ležím a pak se pokouším vstát. „Do prdele." Zakleju,když už to fakt moc bolí. Dobrý stojím. Ale ty žebra bolí děsně.

Beru si longa do ruky a jdu co nejrychleji domů. Bydlím odsud asi 10 minut na longu,takže když jdu pěšo,můžu si zapálit. Ne,nebylo mi ještě 18. No a co,bude mi za necelý rok. Vdechuju pomalu nikotin do plic a už se blížím k baráku. Není to žádná vila,spíš takový malý,ale utulný rodinný dům. Típnu cigaretu o plot a odemknu dveře. Zkopnu svoje černý conversky a jdu po schodech nahoru do svého pokoje. Rodiče jsou nejspíš ještě v práci. Konečně doma. Konečně víkend. Uložím long a batoh stylem 'hodím-do-rohu-pokoje' a zapnu písničky na mobilu,ten připojím na bedničky a je to. Konečně si můžu pořádně odpočinout. Ležím na posteli a zaposlouchávám se do mojí oblíbené písničky od bvb,lost it all a pomalu padám do říše snů.

################################

„Chris." ... „Chris!" „Co?" „Vstávej." „Kolik je?" „Čas večeře. Tak vstaň a pojď." „Eeh,ok mami. Za pět minut jsem dole." Slyším zaklapnutí dveří a kroky po schodech. Pfff,tak jo,vstávám. Budík na nočním stolku ukazuje 19:20. Co?? Já spala tak dlouho? Převleču se do domácího,tepláky a nějaký pohodlný triko. Přehrabuju se skříní a narazím na černé tričko. Vytáhnu ho a oblíknu. Je docela velké,ale od táty určitě není. Je na něm velký potisk KISS. Táta nesnáší tvrdou hudbu. Sakra tak koho může být?? Vyjdu na chodbu „Mami? Můžeš sem prosím tě přijít?" a zalezu zpátky do pokoje. „Co potře-... kde jsi to našla??" „Měla jsem to ve skříni." „Chris,prosím tě sundej si to,ať tě v tom nevidí táta." „To triko patří jemu,že?" Mámě vyhrkly slzy do očí. Asi vím komu to tričko patří. Ale to nemůže být možný. „Myslela jsem že po té autonehodě jste se všech jeho věcí zbavili." „Taky jsem si to myslela,Chris."