Lost It All [bvb & fir] |POZASTAVENO|

5.Lost It All [What the- omg! He was so..]

··Jenom bych chtěla na začátek říct,že další část přidám tak za 5-7 dní,protože nechci aby moje momentální (a hlavně dočasná) situace nějak ovlivnila děj příběhu··

Sedím v autobuse,dívám se z okna a poslouchám písničky.

Pouštím si poslední album od BVB abych si trošku zopakovala texty. Což nepotřebuju,protože všechny jejich texty písní vím zpaměti,ale nějak se rozptýlit musím,abych pořád nemusela myslet na jednu a tu samou věc,která byla v mé tašce a nese s sebou plno nezodpovězených otázek.

Zaposlouchala jsem se a přestala vnímat realitu. V hlavě se mi hromadí plno otázek,na které nenalézám odpovědi a je jich víc a víc.

Proč mám jeho tričko v tašce?

Tajila mi snad mamka něco?

A kdyby ano,tak proč?

Plno takových otázek,které většinou začínaly na slovo Proč. Nejsem si jistá jestli se v tom mám dál šťourat.

Chceš vůbec vědět odpověď na ty otázky,které ti putují hlavou?

Popravdě? Já..nevím. Možná se té pravdy trochu bojím.

Jsem z toho trochu rozrušená.

Trochu? Já bych řekla že trochu hodně.

No,možná trošku víc. Ale rozhodně to neznamená,že si kvůli blbé náladě nechám pokazit tenhle den. Právě naopak. Mám v plánu si ho užít jako kdyby byl můj poslední. A to taky udělám.

Je půl osmé a to znamená,že moje zastávka bude každou chvíli. Srdce mi bije tak prudce až mám strach o svůj hrudní koš.

Sakra,musíš se uklidnit Chris!

Jo. Jo,ok. Nádech,výdech. A znova.

Klídek,zas nerodíš.

Jojo,jasně,jsem v pohodě.

Hah. No to vidím.

No ty vole. Právě se hádám sama se sebou.

Jo,vážně by ses měla jít léčit Chris.

Jo,klidně,ale až po koncertě.

######################

Vystupuju z autobusu a hned hledám kus papíru,na který jsem si načrtla cestu,jak se dostanu z tohoto místa na koncert BVB.

Jdu podle mojí 'mapky' a doufám že jdu správně. Celou dobu mám oči zabořený v mapce. Už to trvá dlouho. Já už tam chci být!

Nebréč.

Nebrečím. Chodím mezi domy minimálně deset minut a furt nic.

„Black Veil Brides! Black Veil Brides! Black Veil Brides!“

Vydám se po zvuku,který je slyšet za jedním z domů.

Vyjdu zpoza rohu onoho baráku a-

„No ty krávo!“ otevřu pusu a doslova jen čumím.

Čekala jsem skoro všechno,ale tohle prostě ne.

Obrovská travnatá plocha a uprostřed velká 'stage' (Ehm,malá zásoba slov :D Nevím jak to jinak napsat,ale snad víte co myslím,ne?) Čím blíž jsem byla,tím hlasitější byl křik.

Nevěděla jsem,kde přesně se tam leze,takže jsem se vydala podél plotu.

Přede mnou se už rýsovala řada lidí,která končila bůhví kde.

Stoupla jsem si nakonec řady,která byla poměrně dost dlouhá. Tak jsem vytáhla mobil a napsala mamce smsku:

Komu: Mamka

Už jsem tady a čekám v řadě.  Chris x

Schovám si mobil zpátky do tašky. Nečekám že mi odepíše. Nejspíš teď vede velmi záživný rozhovor s babičkou.

Hah,ta ironie z tý věty přímo srší.

Hm.

Už je přede mnou asi jen dvacet lidí! Jo,říkám jen,protože tady stojím skoro hodinu. Takže si znova vytáhnu mobil,abych té gorile co kontroluje lístky,mohla nadiktovat ten číselný kód. A za něj mi dá VIP kartičku! Takže budu moct za klukama dozadu! A možná se jich i dotknu!

Jasně že se jich dotkneš. Jsou to přece slušní kluci,takže ti určitě podají ruku.

....

Omg no jo! Oni ti podají ruku! A možná tě i obejmou!!  Whoo-hoo

No tak to je konec. Už i moje 'druhé já' se zbláznilo. Sakra.

Koukám 'do blba' a nechám se pohlcovat svýma totálně postiženýma myšlenkama.

Lehce jsem zatřepala hlavou,abych se vrátila zpět do reality a začala jsem počítat kolik lidí ještě stojí přede mnou.

'...Sedum..osm..devět....deset'

Dívala jsem se na 'desítku',která zrovna podávala gorile lístek,když v tom se na druhé straně plotu ozvalo mírné 'whoah' naznačující,že některá z hvězd dnešního dne se objevila mezi fanoušky.

Mohla jsem vykukovat  z řady jak jsem chtěla,ale stejně jsem nikoho nazahlídla.

Ta gorila se otočila k nám zády a lidi vepředu si začali něco šeptat. Nakláněla jsem se z řady,abych viděla kdo je ten,kvůli kterého ta gorila přestala kontrolovat lístky a pouštět lidi dovnitř.

Stoupla jsem si na špičky a vyklonila se z řady jak jen to šlo. Vážně jsem se snažila aspoň koutkem oka zahlédnout tu osobu. Viděla jsem jen černé vlasy a to bylo vše. To mohl být kdokoli.

Najednou pootočil hlavu a jeho tmavě hnědé oči se zabodly do těch mých.

Omg.

Ta gorila do něj pořád něco hustila a on jen nepřítomně přikyvoval.

Než ode mě odtrhnul oči,přivřel je a od shora dolů si mě přeměřil. Kývl na gorilu,ještě mu něco řekl a s hlasitým 'whoah'  zase zmizel.

...

O - můj - bože.

.....

Chris.... Heej Chris. Zapomněla jsi jak se dýchá?!

Ehm,eh...ne. Jsem v pohodě....teda,vlastně ne. Nejsem vůbec v pohodě. Jsem vlastně totálně mimo.

A to jsem si myslela,že se nic a nikdo nemůže vyrovnat Andymu.

No,tak evidentně může.

Ne. Nemůže.

Ale on byl tak.....no počkat,ale kdo to vlastně byl?

No,to bude ještě zajímavý,protože já vůbec netuším,kdo to je...

Já se musím strašně smát :D Ani nevím proč,ale když si Chris povídá sama se sebou,tak  mi to hrozně připomíná mě :D

A tou  'gorilou' myslím bodyguarda :'D

Taky bych vám chtěla popřát hezké prožití Vánoc a ať najdete pod stromečkem vše,co jste si přáli :)

Hope u like it^^ 

xxPrincessxx