Ray V NCIS

1. Cesta z věznice

O 5 let později...

"Pane Rayi máte návštěvu" oznámí mi bachař.
"Jo už jdu..." pomalu se zvednu a společně s doprovodem dvou policistů jdu do návštěvní místnosti.
Kouknu na malou dámu za sklem. Sednu si a dám si sluchátko k uchu.
"Dobrý... Kdo jste?" zeptám se dámy a sleduju jí.
"Dobrý den pane Raymonde. Jsem Henrietta Langeová, ale říkejte mi Hetty. Mám pro vás nabídku." řekne chladně až se mi objeví husí kůže.
"Jakou?" sleduji jí.
"Budete pracovat pro NCIS v Los Angeles." oznámí mi jakoby to bylo něco dělá každý den.
"Pracovat s policajty? A co budu dělat? Dávat lidem pokuty za parkování?" zasměju se protože mi přijde vtipné, že přišla do věznice aby nabrala nové lidi.
"Ne, budete pracovat jako IT agent. " odvětí vklidu.
"Agent ? Takže budu běhat po ulici a střílet do lidí? To se mi líbí... Beru to." usměju se, stejně nemám co dělat a vězení mě už nudí.
"Dobře, ještě dnes si vás vyzvednou mí lidé. Budete bydlet u nich než si najdete něco svého." odloží sluchátko a vstane.
Přikývnu a až teď si všimnu že její výška je poněkud... No... Nízká? Jestli s ní budu každý den v kontaktu, tak chcípnu smíchy. Doufám, že to byl jen poskok, který měl vyřídit zprávu. Když Hetty odejde, vrátím sluchátko na své místo a vstanu. Za doprovodu policistů zase odejdu zpátky do své cely. Vezmu si svých pár věcí, které představuje blok, tužka a mikina. Ostatní věci mi nechtěli dát, správně bych neměl mít ani mikinu, ale co už. Sednu si na postel a začnu přemýšlet o tom co budu v NCIS dělat.

O 1 hodinu později...

"Hej, ty jsi Raymond ?" zeptá se mě kluk s blond delšími a trochu kudrnatými vlasy.
"Jo" vstanu z postele.
"Dobře jsem Marty Deeks. Jsem od NCIS." řekne rychle a už začne odemykat celu.
"Dobře, kam pojedeme?" vyjdu z cely a mířím si to ven.
"Počkej, prvně si vem všechny tvé věci ne?" chytí mě za rameno.
"Proč? Stejně je nebudu potřebovat." myknu rameny. On jen protočí očima a vezme krabici s mými věcmi. Vyjdu ven a rozhlídnu se.
"Běž k tomu černému autu." naznačí směr a jde zamnou.
"Kdo v něm sedí?" jdu pomalým krokem k autu.
"Kensi je to taky agentka stejně jako já." dojde ke kufru auta a dá do něj věci.
"Hm..." otevřu dveře od auta a sednu si na zadní sedadlo.
Kensi se koukne do zrcátka.
"Raymond že ? Jsem Kensi těší mě." usměje se a potom co nastoupí i Deeks, nastartuje auto a rozjede se pryč.
"Říkejte mi Ray." myknu rameny a kouknu z okna.
"Dobře Ray." řekne Deeks.
Po chvíli ticha se ozve Deeks znovu: "5 let... Jaks tam mohl vydržet 5 let?" otočí se a koukne na mě.
"No  první 3 roky vpohodě, ale pak začala být nuda... Tak jsem začal trochu cvičit, jenže to mě taky přestalo bavit, takže jsem dělal blbosti." řeknu s nezájmem.
"I tak 5 let je 5 let..." řekne Kensi a na chvilku koukne na Deekse.
"Kam to vůbec jedeme?" zeptám se jich.
"Na základnu." odvětí Deeks a nezapomene naznačit uvozovky prsty.
Myslím, že ptát se dál nemá cenu, a proto kouknu z okna. Sleduji jak rychle krajina ubíhá. Nikde ani stopa, dokud nepřijedeme do Los Angeles, kde se to lidmi jen hemží. Přitom pohledu si povzdechnu.
"Jsme tady." oznámí Kensi a společně s ní vystoupí Deeks.