Warriors - Hledání Vraha

2 kapitola

Modřenka doběhla do tábora a omdlela.
"Modřenko! Co se děje!?" Zeptala se Vichřice a běžela k učedníci.
Modřenka neodpověděla.
Vichřice běžela do léčitelského doupěte pro Sněženku.
"Sněženko!" Křikla Vichřice a hledala jí.
"Ano copak se děje?" Mňoukla chladně Sněženka a podívala se na Vichřici svými jantarovými oči.
"Modřenka omdlela" mňoukla nervózně Vichřice.
"Ano už se jdu na ní podívat" mňoukla Sněženka a běžela k Modřence.
Modřenka mezitím otevřela oči ale furt ležela.
"Modřenko, stálo se něco?" Zeptala se Sněženka.
Modřenka se podívala na Sněženku a mňoukla "v-venku jso-ou p-psi a...." Koktala Modřenka a zarazila se.
"A co?!" Mňoukla Sněženka a podívala se na Modřenku.
"A j-je tam Ve-veverák š-šel mě zachr-ránit" koktala dál Modřenka.
"Přestaň prosím tě koktat a mluv normálně!" Křikla Sněženka po Modřence.
Modřenka chtěla něco říct, ale držela jazyk za zuby.
Po nějaké chvíli mňoukla "nevím co je s Veverákem"
Sněženka se podívala na Modřenku.
"Kde je tak dlouho?" Zeptala se Modřenka.
"To nevím" mňoukla Sněženka a podívala se jantarovými oči na Vichřici.
Vichřice doběhla k Modřence.
"Půjdu se po něm podívat" mňoukla Vichřice.
"Vezmu si někoho s sebou" dodala.
Otočila se a hledala Zlomeninku.
"Zlomeninko?" Mňoukla Vichřice a hledala zástupkyni.
Zlomeninka seděla na konci mítiny.
"Oh tady jsi" mňoukla Vichřice a běžela k Zlomenince.
"Ahoj, Zlomeninko, nejdeš se mnou hledat Veveráka už dlouho se nevrátil" mňoukla Vichřice a podívala se na zástupkyní.
"Ano jasně" mňoukla a postavila se.
Potom spolu vyběhli s tábora a hledali Veveráka.
Zlomeninka zachytila nějaký pach.
"To je divný pach" mňoukla a očichávala to místo.
"Nějaký pach si našla?" Mňoukla Vichřice a podívala se na Zlomeninku.
"Ano pojď sem" řekla Zlomeninka.
Vichřice běžela k místo kde byla a očichávala ten pach.
"Ano ten pach s Veverákem známé, ten jsme našli u Třpytky, úplně stejný pach" mňoukla a stopovala ho.
"Pojď za mnou" mňoukla Vichřice a šla za pachem.
Pak uviděla u stromu ležet Veveráka.
"NEE!!" Mňoukla Vichřice a běžela k tělu.
"Veveráku!" Mňoukla a začala brečet.
Zlomeninka doběhla k Veverákovi a dívala se na něho.
"Nesmíš umřít bráško!!" Mňoukla a lehla si k tělu.
Zlomeninka sklonila hlavu.
"Je mi to líto" mňoukla nakonec Zlomeninka.
"Pojď půjdeme" mňoukla Zlomeninka a podívala se na Vichřici.
"Já nejdu NIKAM!" Křikla Vichřice a přítulila se k Veverákomu tělu.
Po nějaký době se postavila.
S oči jí tekly slzy.
"Tak už půjdeme?" Zeptala se Zlomeninka a podívala se smutně na Vichřici.
"Ano" brečela čím dál víc.
Vzala do tlamy tělo Veveráka a pohřbila ho.
"Ať se ti daří uvidíme se v hvězdném klaně" mňoukla Vichřice a podívala se na nebe.
"Tak pojď" mňoukla Zlomeninka a s oči jí stekla slza.
Vichřice se podívala mokrými oči na zástupkyní a jen přikývla a šli.
Nastal večer a Vichřice vylezla s tábora a šla si sednout k řece a dívala se na hvězdy.