Warriors - Hledání Vraha

3 kapitola

Po nějaký době Vichřice usnula.
Objevila se ve snu.
Viděla tam svého bratra.
Veverák přišel k ní a mňoukl "dávej si pozor!"
Vichřice se na něho podívala pak se podívala na tlapky a pak zpět, ale už byl pryč.
Najednou se probudila.
"Co tím myslel dávej si pozor?" řekla si pro sebe Vichřice a pak se posadila.
"Co se bude dít? Trochu se bojím" mňoukla a začala se třepat.
"Ahh... Jdu se vrátit do tábora" mňoukla a postavila se potom odešla.
Jak byla v táboře uviděla Modřenku.
Přišla k ní a posadila se.
"Ahoj, Modřenko" mňoukla Vichřice a podívala se na Modřenku.
Modřenka neodpověděla.
Vichřice se pořád dívala na Modřenku, ale neřekla nic.
Nakonec mňoukla
"Je mi líto, Veveráka" začali jí téct slzy.
"No víš byl to můj bratr, ale zase tvůj učitel určitě si taky smutná že ano?" Mňoukla Vichřice a podívala se na tlapky.
"Ano jsem smutná" mňoukla a povzdechla si.
"Neboj za chvilku s tebe bude válečnice" mňoukla Vichřice.
"Ano vím, ale potřebuji někoho kdo mě naučí bojovat" mňoukla a podívala se na Vichřici.
"Můžu tě to naučit já" mňoukla Vichřice a postavila se.
"To bude fajn" mňoukla Modřenka a podívala se na Vichřici.
"Tak zítra v písečném dolíku" mňoukla Vichřice a nečekala na odpověď Modřenky a odešla.
Modřenka přikývla a otočila se a zalezla v učedníkem doupěti.
*Ráno*
Vichřice vylezla z válečnického doupěte a šla ven s tábora a mířila k písečnému dolíku.
Modřenka tam ještě nebyla.
Najednou jí někdo skočil na záda, ale Vichřice se jí vytrhla a odhodila stranou.
"Pěkný zásah" mňoukla Vichřice na Modřenku.
"Děkuji, já myslela že tě přemůžu" mňoukla Modřenka a postavila se.
"Tak to sis myslela blbě" zasmála se Vichřice.
"Tak zaútoč po mě znova" přikázala Vichřice.
Modřenka se podívala na její hlavu pak běžela podlezla jí pod břicho, ale než jí stačila škrábnout, Vichřice vyskočila do vzduchu a přistála na její hrudi.
Pak s ní slezla.
"Jsi v pohodě?" Zeptala se Vichřice a přišla k Modřence.
Modřenka jí škrábla po obličeji.
"Dobrá práce" zasmála se Vichřice.
"Teď to zkus znova" mňoukla Vichřice.
Modřenka přemýšlela.
Pak jí něco napadlo.
Dívala se jí do očí a najednou se rozběhla přeskočila a dopadla na její zádě a zakousla se.
Vichřice sebou švihla tak pořádně až to Modřenku malém odhodilo, ale Modřenka pořád byla na jejích zádech.
Vichřice sebou švihla ještě jednou a pak Modřenka povolila.
"Skvělé!" Mňoukla Vichřice a podívala se na Modřenku.
"Tak pojď už se stmívá půjde zpět do tábora" mňoukla Vichřice a rozběhla se k táboru.
Modřenka přikývla a následovala jí.
Vichřice hned mířila k doupěti Bouřlivého měsíce.
"Bouřlivý měsíci?" Mňoukla Vichřice.
"Pojď dál, Vichřice" mňoukl Bouřlivý.
"Dobře" mňoukla Vichřice a šla dovnitř.
"Modřenka si dneska na tréninku vedla dobře, vím že nejsem její učitelka, ale potřebovala bojovat tak jsem jí vzala já, když jí umřel učitel, no a přejdu k tomu důležitému" mňoukla Vichřice a podívala se na Bouřlivého.
Bouřlivý nastražil uši.
"Modřenka je připravena aby se s ní stala válečnice" mňoukla Vichřice.
"To je dobrá zpráva, když teď nám umřeli dva válečníci je dobré mít další" mňoukl Bouřlivý a dodal "hned zítra udělám ceremoniál"
Vichřice přikývla postavila se a odešla.
Jak odešla uslyšela nějaký křik.
Byla to Sněženka.
Vichřice se rozběhla do léčitelského doupěti a viděla tam ležet Sněženku.
"Oh ne!" Mňoukla Vichřice a cítila samí pach jako u Třpytky a Veveráka.
Pak se zpět rozběhla k Bouřlivému.
"Bouřlivý!" Křikla Vichřice a vletěla do doupěte.
"Co se děje, Vichřice?" Mňoukl a postavil se.
"Sněženku zabil stejný vrah jako Třpytku a Veveráka" mňoukla a stekla jí na zem slza.
"Cože!?" Vyjekl Bouřlivý a uháněl ven ze svého doupěte.