Voják || Harry Potter OPRAVUJE SE

2. FLASHBACK- Profesorka McGonagalová část 2.

,,Poslouchám." Řekl Harry teď již naprosto klidně a v duchu se musel ušklíbnout nad myšlenkou, že dnes mění nálady jak aprílové počasí. ,,Dobrá tedy. Před nástupem do Bradavic bude potřeba si na Příčné ulici obstarat potřebné učebnice, školní pomůcky, hábity a další školní potřeby. 1. září se poté dostavíte na nádraží King's Cross odkud z nástupiště 9 a ¾ odjedete Bradavickým Expresem." dokončila a podívala se na zamyšleného Harryho. ,,Paní profesorko nechci být nějak nezdvořilý, ale...... já nemám peníze." Řekl Harry trochu nejistě. ,,To už je zařízené pane Pottere, nemusíte mít starosti. Dám vám klíč od vašeho trezoru a na Příčné ulici si pak nějaké peníze vyberete v Grinhottově bance. Dále tady pro vás mám seznam profesorů a jejich jednotlivých předmětů, které vyučují, společně se seznamem učebnic pro první ročník." Řekla a podávala mu obálku s rudou pečetí a malý zlatý klíček na řetízku. ,,V obálce se také nachází dopis, který běžně jinak dostávají všichni žáci akorát ten váš se liší podrobným popisem, kde se Příčná ulice nachází a jak se na ni dostat i když by s vámi měl jít některý z mých kolegů nebo já." Harry profesorce poděkoval a převzal si obálku i s malým zlatým klíčkem. ,,Pokut nyní máte nějaké otázky tak se v klidu ptejte." Vyzvala ho. ,,Jak se vlastně dostanu na nástupiště 9 a ¾ ? Pochybuji, že ho máte jen tak přístupný pro všechny, a navíc jsem o něm nikdy neslyšel a ani o něm nikdy nečetl." Konstatoval Harry a profesorka musela v duchu uznat, že i přes chlapcův nízký věk je velice pozorný a pečlivý co se informací týče. ,,Ach ano." Odmlčela se a jedním mávnutím hůlky se před ní objevil pergamen s instrukcemi. ,,Tady máte přesný popis, jak se na nástupiště dostanete." Řekla a podala mu kousek pergamenu. Všimla si sice jak se Dursleyovi napjali, když uviděli její hůlku, ale nedala to znát. ,,Pokud je to tedy vše budu muset už vyrazit. Mám před sebou ještě pár dalších rodin." Dokončila McGonagallová a začala se s elegancí sobě vlastní zvedat z křesla. ,,Jestli máte ještě nějaké další otázky, ráda je v rychlosti zodpovím." Řekla a pohlédla na Harryho. ,,Vše je mi jasné, ale rád bych vás o něco požádal než, odejdete." Řekl a jeho hlas zněl vážněji. ,,Jistě pane Pottere. Mluvte." Souhlasila McGonagallová a v jejích očích bylo vidět, žesi chlapce před sebou ráda vyslechne. ,,Chci vás požádat aby jste pomlčela o tom co se tady stalo s mou magií. Nechci, aby se kolem toho způsobil nějaký rozruch a pokud by to nevadilo na Příčnou ulici jsem schopný si zajít sám. Jistě máte nyní všichni spoustu práce s připravováním se na nový školní rok a navíc nechci být na obtíž. Strýc Veron mě tam určitě rád zaveze na cestě do práce." Dokončil Harry a dlouze se zadívá na strýce, který se už chystal něco namítnout. Sice zatím nikdy nic nikomu z jeho příbuzných neudělal, ale i tak se ho Dursleyovi báli. Veron jen rychle přikývl a chlapec se spokojeně podíval na profesorku, která stála naproti němu, a čekal, co odpoví. Ta se na chvíli zamyslela, ale nakonec s tím neměla žádný problém. ,,Dobrá tedy. Jsme domluveni." Pronesla a nechala se Harrym vyprovodit ven ze dveří. Ten se na ní naposledy usmál a s přáním, brzkého shledání, odešla. Chlapec za ní zabouchl dveře a vrátil se do kuchyně, aby poklidil tác s čajem a zametl střepy z rozbitých skleniček a žárovek. Teprve až když měl vše hotové a založil si spokojeně ruce na prsou daly o sobě vědět malé kousíčky skla, které měl stále zabodané v paži a zádech. Tiše zaklel a jal se drobné částečky odstraňovat stínovou magií. Vše nakonec vydezinfikoval a odešel do svého pokoje.

Je tomu sotva měsíc co se do něj přestěhoval z přístěnku pod schody. Zavřel za sebou bíle natřené dveře a přešel k oknu. Na jeho tváři se opět usídlila nic neříkající kamenná maska. Ostatně jako vždy když byl sám. Venku svítilo odpolední slunce, ale i přes to bylo v jeho pokoji poměrně šero. Neměl moc slunce rád a tak se většinou držel ve stínech. Myšlenky se mu stále stáčeli k rozhovoru s McGonagallovou. Přemýšlel nad tím, co mu řekla o něm, o jeho rodičích a byl naštvaný. Jak si mu mohli Dursleyovi vůbec dovolit o nich lhát?

Jeho oči začali opět tmavnout a v pokoji se nepatrně ochladilo. Ale proč to vlastně teď řeší.? Jeho rodiče už jsou stejně mrtví a on už o nich ví pravdu, takže nemá cenu teď kvůli tomu zdevastovat celou místnost. Když uklidnil svou mysl, rozhodl se, že zajde na příčnou ulici ještě dnes, a proto se natáhl se po dopisu v nažloutlé obálce s rudou pečetí. Jako první se začetl do instrukcí, jak se tam vlastně má dostat. Když je měl po pár minutách všechny informace pečlivě nestudované a uložené v hlavě, natáhl se po druhém papíru, který mezitím položil na okenní parapet. Na něm se nacházela jména jednotlivých profesorů a předmětů, které vyučují. Profesorka Minerva McGonagallová vyučovala přeměňování, profesor Filius Kratiknot vyučoval kouzelné formule, profesorka Pomoma Prýtová bylinkářství, profesor Severus Snape lektvary, Cuthbert Binns dějiny čar a kouzel a tak dál. U toho byl také přiložen kompletní seznam učebnic a školních pomůcek pro první ročník do každého z předmětů. Když to měl všechno nastudované a několikrát přečtené vydal se ke skříni, aby se převlékl do něčeho slušnějšího, co se hodí do města mezi lidi a učesal si vlasy. Dřív s jejich učesáním měl hrozné problémy, protože byli děsně nepoddajné, ale po čase přišel nato, že když si je nechá trochu povyrůst taksi lehnou samy. Teď je mel dlouhé po ramena. (viz. Účes na obrázku)

(omlouvám se, momentálně se mi nedaří příslušná media nahrát, ale jen co se dostanu k mobilnímu telefonu zkusím to znovu)

Podíval se na svůj odraz v zrcadle a zamračil se. S těmi brýlemi a tou jizvou už opravdu musí něco udělat. Co se brýlí týče tak zaprvé jsou vskutku nepraktické a za druhé v nich vypadá jako idiot. A jeho jizva, pokud to správně vyčetl z profesorčina vyprávění, by na něj mohla upoutat nežádoucí pozornost.

Soustředěně se na obraz jizvy v zrcadle zadíval a představoval si, jak mizí. Potom po ní jedním prstem přejel a ona opravdu zmizela. V duchu si poblahopřál a vyšel z koupelny. Rozhlédl se po pokoji a zkoumal, zda na něco nezapomněl. Pohledem zavadil o lesknoucí se klíček, který byl částečně zakryt pergameny a měl sto chutí si vrazit facku. Jak mohl málem zapomenout na něco tak důležitého?

Dlouhými kroky rychle překonal vzdálenost k oknu a nasadil si klíček na zápěstí. Řetízek byl sice dost dlouhý na to, aby si ho pověsil na krk, ale Harry odjakživa nerad nosil cokoli na krku. Obecně nerad nosil cokoliv, co by mu mohlo nějakým způsobem bránit v pohybu. Možná by mohl zkusit něco podobného jako s jeho jizvou. Možná by mohl........ Opět veškerou svou pozornost upřel najeden bod, ale tentokrát to nebyla jizva. Tentokrát to byl malý klíček na řetízku houpající se na jeho zápěstí. Zavřel oči a nechal ve své mysli proplouvat myšlenku, jak se zlatý šperk pomalu vpíjí do jeho bílé pokožky, zanechávajíc za sebou pouze tenkou, na první pohled přehlédnutelnou jizvu připomínající náramek.

Když cítil, že je proces hotový, otevřel oči a pohlédl na své zápěstí. V duchu se musel ušklíbnout nad myšlenkou, že jedné jizvy se touží zbavit a teď si tu dobrovolně dělá další. Zaujatě si prohlížel konečný výsledek. Takhle nebude moct klíček ani ztratit, ani mu ho nebude nikdo moct ukrást. S lišáckým úsměvem a dobrou náladou vyšel z pokoje.

Teď už je plně připraven na svůj nový život.

(1253 slov)

💚Vaše Nicol💚