Chci tě... Proč ty ne?! /POZASTAVENO/

Proč?

Dodělávam posledního ptáčka na

dortu a mám ho hotový.

"No teda holky ten dort je úžasnej".

Chválí nás učitel. Ten dort dělám ja a moje spolužačka. Je to opravdu nádhernej.

"Tak dneska už můžete jit domú". Oznamuje nám učitel.

Jdu rychle domú. Listopad v New Yorku je teda dost studenej, snad nejsdudejnějsí co jsem tady zažila za ty čtyři roky co tu bydlím. Jdu rychle na metro.No super ještě k tomu začalo sněžit. Při mém velkolepém štěstí jsem si zapomněla čepici a rukavice, aspoň mám šalu. Divím se že sem si jí nezapomněla.

Jdu si po ulici a začne mě otravovat nějáký ožrala.

"hej kočičko nechceš si semnou zalaškovat?". No super. Kolik je vlastně hodin. Kouknu se na hodinky je 20:15h. Páni dneska se to stím dortem docela protáhlo.

"Ne". Říkám a radši přidám na kroku. Jenže on mě dohání.

" ale notak kočičko,poť užiješ si to". Na to něják nereáguji a radší jsem přidala na kroku.

"Hele ty couro ty mi nebudeš odpovídat". Zařval na mě docela hlasitě. Dostala jsem strach a radši jsem začala zdrhat. Jenž to mi moc nepomohlo,protože mě dohonil a narazil mě na zeď nějakýho baráku. Měl tu svojí hnusnou hlavu u mí, tak blísko že sem cejtila jak smrděl po alkoholu a ještě něčím jiním. Nejspíš po chcankách. Měla jsem opravdu strach. Začal mě osaháva. Bože jen to ne. Prosím pomoc. Znažila jsem se přimět ať mě mozek nenachá ve štychu a ať mě zase funguje. Naštěstí mně mozek nenechal ve štychu v správnou chvíli. Protože mi začal rozepínat můj kabát. Tak sem ho naštěstí kopal na tech jeho koulí. On se odemně odstrčil a já rychle běžela prič. V tu chvíli mi bylo jedno že mi tečou proudem slizi a že mám nedozaplej kabát, že mrznu, že fakt hustě sněží a já sem si až teť uvědomila že nevím kam běžím. Prostě se odtamtut musí dostat rychle prič.Když už mě nohy začaly bolet tak sem se zastavila. Jenže sem se zastavila někde ve slepé ulici. Když jsem se otočila, jakože půjdu prič. Tak tam byl ten ochlasta.

Šel směrem ke mně a já šla instinktivně odněj. Jak sem šla odněj vydělá jsem  malou uličkou. Rychle jsem se otočila a běžela do tý uličky. Jenže jsem neběžela dost rychle, ten debil mě chytil za culík a strhl mě na zem. Spadla jsem na zem a vydělá jsem trochu rozmazaně, možná od toho jak jsme už silně plakala.

" Teť už mi neuteč ty skurvená děvko". Začal mě sahat pod tričko.

" Ne". Začala jsem. " prosím nech mě. " teť už tě nenechá, teť tě ošukám už mě neutečeš". Řekl a začal mi sahat osahávat prsa, které mě zároveň vyndal.

" Ne... Prosím.... nech mě" řekla jsem a mezitím sem brečela. " dám ti peeníze".  Řekla jsem koktavě.

" Drž už kurva hubu". Musím se bránit. Nesmím to dovolit. Začala jsem se bránit. Bránila jsem se rukama. Nohami mi to nešlo, seděl na mě.

" tohle ti nepomůže". Začal mi rozepínat kalhoty. To ne, to nesmím dovolit. Začala jsem už řvát docela nahlas a hodně ponicky. Né že bych předtím byla bez paniky. Měla jsem jí ale, teť jí mám rozhodně větší.

" ty jedna kurvo, ty se ještě bude bránit". Zařval na mě a dal mě pěstí do obličeje.

" Ty skurvená děvko". Další rána a další a další.......... Už jsem no nepočítala. Už jsem se nebránila. Jediný co jsem viděla je jeho pěsť jak přistává na mím obličeji. Pak následně si sundal si kalhoty a mě kalhotky.