Stitches

KEVINOVI

s polibkem uvízlým na rtech...

Rty tak dlouho nepolíbené. Barva mlhavá. Splýváš s bílou zdí. Jen od úst ti stoupá pochmurný dým. Dým, co mi bere dech a ukrývá ho hluboko pod zem. Tvé ostří štípe při pohledu. Krve mi z ran vylévá. A ty jen čekáš, až vykrvácím.

"Tohle nikam nevede."

"Říkáš ty!"

Beru tě za ruku tak jemně, sám sobě musím smutnit v klíně. Padám a tys mě strčila. Padám, tam dole se roztříštím. Nejhorší je vědomí, že mě nenecháš chcípnout.

"Nech si ty řeči! Nemá to smysl!"

"A co má?"

Očima sleduješ mé praskající žíly, z nichž se valí tvoje krev. Nemůžeš sedět, nemůžeš stát. Nemůžeš malovat, zavíráš oči. Zavíráš je přede mnou. Jako bych já ti počítal modřiny, strefoval se do tvé tváře. Jako by tebe bolelo, co mě bolí. Jakoby tě bolely vlastní zásahy. Ale to ty jsi útočník!

"Proč za mnou pořád chodíš?!"

"Protože ty nepříjdeš."

Lechtal jsem tě jako slunko, teď tě pálím jako slunko. Víš, že nesnáším déšť. Tvé oči mě vždy varovaly. Ale teď obloha  běsní a tvé oči jsou jen dvě prázdné studny. Nemáš vodu,nebo mi jen nechceš dát pít? Vidíš anděly, odvracíš můj zrak. Slyšíš hudbu, nezpíváš. Mlčíš.

"Spolu nejsme nic!"

"A co jsme zvlášť?"

Rozkládáš mě ve slovech, která nikdy nevyjdou z tvých úst. Slízáváš země svou vůni, voláš k sobě zpátky své jméno. Mažeš se mi z kontaktů, jako bych snad tvoje číslo neznal nejlíp ze všech. Utápíš mě v mé vlastní krvi, víš že přežiju. Kroutíš mi krkem, víš že to bude jenom bolet. Nikdy bys mi nedovolila tady to vzdát. Jen mě trápíš. A budeš věčně?

"Prostě jsme spolu skončili!"

"Fajn,a kdy spolu zas začnem?"

Hraješ si se mnou a myslíš, že vydržím. Že se propadnu a zase vyhrabu. Ale nejen ty mě ničíš. V ruce drtím černý fix a začmárávám vlastní kůži. Napouštím se inkoustem. Napouštím se kouřem. Propiskou tiknu si do rejstříku, že jsem tě ztratil a to stačí, abych si sám podkopával nohy. Abych padal na kolena, navezl pod sebe rozpálené uhlíky. Nikdy mi nezpůsobíš takovou bolest, jako si způsobím sám.

"Nenávidím tě!"

"Taky tě miluju."

Mé roztrhlé obočí bude potřebovat nejeden steh. A nebude, kdo by mi ho zašil. Tak rád sleduju, jak navlékáš nit na jehlu. Jak ze mě smýváš krev. Ale bojím se, že už se mě nedotkneš. A každý ztvých chybějících polibků mi vetře do kůže další rány, které zůstanou nezašité.

Nedělám si o tebe starost. Je mi ukradený kolik prášků už jsi spolykal.

Vím,že děláš- měl jsem tři.

Musím zapomenout tvé jméno, přestat v noci řvát. Opustit loď, kde jsme spolu, zapomenout milovat. Nechat za sebou všechno to krásné, rozbít tvou skleničku. Pořezat se o tvé střepy.

Přestaň mě už spamovat.

Neboj, ten kredit mi za to stojí.

Už skoro nedýchám a pořád slyším, jak se spolu kutálíme. Tvůj šepot na zátylku, tvůj hlas pod mým. Výkřiky do ticha které jsi mi vškrábala do hrudě, abych prý věděl. Potřebuju tvojí ruku. Potřebuju vytáhnout na nohy. A nikdo mi nezazpívá tak hezky, jako ty.

"Nikam s tebou nejdu!"

"Nevadí, půjdu já s tebou."

Krájíš mě na krvavé kousky, dusíš mě pod pokličkou. Snažíš se překřičet můj pláč. A to všechno jenom proto, abych tě nenáviděl. Ale tužka fixu nepřekreslí.

"Netvař se jak na pohřbu!"

"Vždyť jsi právě pohřbila náš vztah."

Nechceš si přiznat touhu po mých rtech, planoucích očích. Ale chybí ti můj parfém, můj vlhký pot. Ležela bys vedle mě, věšela se mi na krk. Ale lžeš si, že bys raději ležela vedle mě, kdybych jen byl v hrobě, že by ses mi věšela na krk, abys měla jistotu, že nepřežiju oprátku. Já si nemusím lhát. Nestydím se, že chci dlaněmi sklouznout ti k bokům, zatlačit tě ke stěně. Dal bych cokoli za hvězdy v tvých očích. Tak už je otevři!

"Nevěřím v lásku."

"Tak co mezi námi bylo?"

Ořezáváš si pastelky abys mi je mohla hladce vrazit do srdce. Pečlivě si vybíráš barvičky. Dáváš si záležet. Chceš ve mě potlačit šeď. Na to bys ale musela jinak.

"Zapomeň na mě."

"Fajn. První krok, zapomenu, žes tohle řekla."

Tohle celé je jen špatně sehraná tragédie. A my dva špatní herci. Padám, ale nikdy nedopadnu. Křičíš a nepřestáváš. Musel bych zlomit tvůj hlas, ale nepustíš mě k sobě. Kdybys pustila, svalil bych tě k prkenné podlaze a chtěl tě zahřát. Oživit tvé srdce. Ale to bys nejdřív ty musela oživit to moje. A to, jak si slíbila, se nikdy nestane.

"Už se nikdy neuvidíme!"

"Jo, tak zatím."

Čekáš až vykrvácím. Krev mi vyléváš z ran svým ostřím, co štípe při pohledu. Dým ukrývá hluboko pod zem dech, co mi vzal. Dým, jež ti pochmurně stoupá od úst. Splýváš s bílou zdí. Mlhavá barva. A tak dloho nepolíbené rty.