Warriors - Ztracená Koťata

2 kapitola

Čerňanka si odfrkla a šla pomalu za bráchou.
,,Tak půjdeme třeba tudy, tak pojď Šedáčku." Řekla a rozběhla se cestou, kterou ukázala. Šedáček se za ni pomalu rozběhl. Tlapička tam stála vzadu, po chvíli za nimi přišla. Šli potichu a nikdo neřekl ani jedno slovo.
,,Kudy teď?" Zeptala se Tlapička a koukla se na Čerňanku.
,,Nevím" Mňoukla Čerňanka a přemýšlela.
Šedáček byl pořád ticho.
,,Ahh já už chci být doma" Mňoukl si pro sebe Šedáček.
Čerňanka se na něho podívala, pak se podívala na oblohu jak se stmívá.
,,Kam půjdeme spát? Jsem docela unavená" Zeptala se Tlapička a podívala se na Čerňanku.
"Nevím, lehni si kam chceš!" Odfrkla se Čerňanka, a střelila na Tlapičku naštvaný pohled.
"Tak fajn! Už se tě na nic ptát nebudu" řekla Tlapička a koukala na své tlapky.
Pak si lehla, položila hlavu na tlapky a pomalu zavřela oči.
Šedáček se podíval na Tlapičku a popošel k ní. Ta rychle otevřela oči a otočila se na druhou stranu, Šedáček se zastavil a pak zamířil znovu za Čerňankou.
Čerňanka seděla a koukala do blba.
Šedáček si k ní sedl a přemýšlel kam se kouká. Pak si lehl a pozoroval hvězdy.
Čerňanka se otočila na bráchu a pak si lehla k němu. Oba po chvilce usnuly, byli všichni unavení.
~Ráno~
Čerňanka se vzbudila, protáhla se, potom si sedla a olizovala se. Jak se oblízala tak se podívala na bráchu a pak rychlí pohled na ségru.
Tlapička se probudila a podívala se kdo je vzhůru, pak zahlédla Čerňanku. Postavila se a šla k ní.
"Ahoj" mňoukla Tlapička a podívala se na Čerňanku.
Čerňanka neodpověděla.
Tlapička se podívala na tlapky a pak zpět na sestru.
Čerňanka seděla bez hnutí.
Nakonec odpověděla
"No nazdar" mňoukla a podívala se na sestru hnusným pohledem.
"Jak ses vyspala?" Zeptala se Tlapička.
"Hrozně, proč se ptáš?" Zeptala se a propichovala jí pohledem.
"Jen aby jsme se o něčem bavili a neseděli jen tady..." Řekla Tlapička a vydržela pohled Čerňanky.
"A došlo ti, že já se s tebou bavit nechci!?" Řekla rozčileně Čerňanka a obrátila zrak na bráchu jak spí.
"Nedošlo..." Řekla smutné Tlapička a začala si lízat tlapku.
Šedáček se vzbudil a jako první uviděl rozmazané sluneční paprsky.
Pak uviděl Čerňanku a Tlapičku.
Posadil se a přemýšlel nad čím přemýšlí jeho sestry.
Čerňanka se podívala na Šedáčka.
"Ahoj" řekl Šedáček a podíval se na Čerňanku a pak na Tlapičku.
"Ahojky" řekla Tlapička, ale Čerňanka neodpověděla.
"Neřeš to, Šedáčku, Čerňanka nemluví z nikým" řekla Tlapička a podívala se namyšleně na Čerňanku.
"No a co? Je to moje věc co říkám a neříkám snad ne?!" Řekla Čerňanka a propichovala pohledem Tlapičku.
"Je to tvoje věc a už se konečně vzpamatuj! Ztratily jsme se a ty tu jen řveš! Bože!" Řekla naštvaně Tlapička.
"Tam řvu no?!" Hádala se dál s Tlapičkou.
"A či je to vina, že jsme se ztratily?!" Zeptala se Tlapička a změnila rozzlobený pohled na namyšlený.
Čerňanka neodpověděla.
"No tak!! Můžete se přestat už konečně hádat?!" Řekl naštvaně Šedáček a postavil se.
Ani jedna neodpověděla, jen koukali na bráchu.

Tak a je tu další kapitola po dlouhé době!
Tato kapitola má 504 slov.
Je to málo, ale doufám že nevadí.
Budu se snažit aspoň vydat jednu kapitolu za týden.
Tak u další ahoj!