Texty jednoho super člověka (opravdu ne moje)

Part 10

Ahoj, 

ano zase píšu. Vím, že to skoro nikdo nečte, ale mně je to jedno. Je to takový druh terapie pro mě a dávám to na veřejné místo. Až se někdo nabourá do mého PC, bude mít zajímavé čtení. Je to nějaký čas co se ve mně něco zlomilo, a já třeba vůbec nevím, co se zlomilo nebo puklo nebo něco. Dělám, že jsem veselý, usmívám se, ale ve skutečnosti se cítím víc mizerně než kdy jindy. Každý se mě ptá co mi je a já jen odpovídám, že sám ani nevím poté mi položí otázku: "jak ti můžeme pomoct?" odpovídám, že taky nevím. Sedám na motorku a snažím se sám před sebou ujet, to znamená, že jedu příliš rychle přes město a všude jedu příliš rychle. Cvičím, abych si vyčistil mysl, nejde to. Nejhorší na tom to je to, že když někdo řekne, že to nejde tak jdu a ukážu mu to, že to jde. Při každým rozmýšlení se dívám do předu, hodně dopředu do budoucnosti, ale teď to vůbec nejde. Mám založený Tik Tok, ale jen na sledování videí, bohužel jsem měl myšlenku, že bych něco i natočil, měl bych asi i nápady, ale ještě jsem neměl chuť to natočit. To radši přidám nějakou tu fotku na instagram. Moc dobře chápu, že pro někoho z Vás to vypadá, že furt brečím a stěžuji si na něco, tak přesně takovýhle nejsem, dalo by se říct, že komukoliv dokážu pomoct. Pro dnešek by to asi bylo všechno. Mějte hezký dny a radujte se z maličkostí, hodně to pomáhá.

Ahoj.