GUCCI MODEL |Vmin|

Kapitola První

,,Opravdu máš všechno, Tae?" snažila se ujistit moje matka. Povzdechl jsem si a otočil se k ní. ,,Ano mami, mám všechno. Nemusíš se bát."

Přestěhovat se byl teď jeden z mých hlavních cílů do budoucna. Našel jsem si menší byt v Soulu. Nebyl ani nijak zvlášť drahý. A mně, obyčejnému klukovi z Tegu to stačilo. Rozhodl jsem se tam přestěhovat hlavně kvůli škole, do které jsem každý den z domova nemohl dojíždět. Aby jste měli představu, město ve kterém bydlím je od Soulu víc jak přes půlu Jižní Koreje. Rodiče se mi vždy snažili dopřát to nejlepší a jsem ji za to moc vděčný. Jednou bych jim za to všechno chtěl poděkovat.

,,Budu se o tebe bát. Přecijen jsi moje dítě a moc toho ještě o světě nevíš. Navíc býváš hodně roztržitý." No a to byla celá ona. Vzal jsem jí kravici z ruky a šel ji dát do auta. Ta byla už poslední. Rozločil jsem se s Eonjin, mojí sestrou, a Jeonggyuem, mým bratrem. Namáčkl jsem se do auta mezi krabice a i s oběma rodiči vyrazil. Cesta na čtyři hodiny mohla začít. Nechci vás teď přímo zatěžovat otcovýmy vtipy a matčinýmy radami, proto vám sem dám jen písničku, která mi hrála ve sluchátcích od doby, co jseme vyjeli z Tegu.

 ,,Tae, vstávej." Otevřel jsem oči a rozkoukával se. To už jsme tady? Vstal jsem a popadal pár krabic. Mamka nám nahoře zatím odemkla byt, takže jsme tam začali nosit. Vypadá krásně. Všechny věci jsme nahromadili do mého budoucího pokoje. Táta mi ještě pomohl sestavit postel, stůl gauč a jiné menší stolky. Mamka mi dala pár jednoduchých receptů, ktarý zvládne i takový nemehlo jako já. Za tohle jsem dost vděčný. I když kdo ví, jak moc budu vařit, že? ,,Peníze na školu, veškeré kapesné a splátku za byt ti budeme posílat po naší výplatě každý měsíc. Snaž se šetřit. A nekupuj si zbytečnosti." Všechno jsem jim odkýval a po menším obědu se vydali na cestu zpátky.

Prošel jsem si s menším úsměvem celý byt znovu a musím uznat, že jsem s tímhle spokojený. Pustil jsem si nějaké ty písnička a začal vytírat. Hned potom mě čekalo vybalování a potom dálší luxování a vytírání. Pracoval jsem na tom pomalu celý zbytek dne, ale i tak jsem to neměl úplně hotové. Hodiny hlásili něco po deváté, což pro mě není čas, při kterém bych šel spát. Oblékl jsme se do něčeho lepšího a vydal se do ulic nočního Soulu. Škola mi začíná až za tři dny, takže si to můžu dovolit. Navíc bych si měl udělat i menší nákup jídla. Až na pár polívek, chleba a nějaký pomazánky nic nemám. Možná pár sáčků čaje. To je vše. Jak říkám, žádná sláva.

Cestou do obchodu jsem si všiml jednoho nočního klubu. No.. Je mi sedmnáct, takže by mě tam stejně nepustili. Prostě jsem kolem toho proěšel a mířil do obchodu s potvavinami. Po menším nákupu jsem se zase vracel, mýjejíc ten klub. Vypadal slušně, celkově přesně tak, do jakého jsem se vždy chtěl podívat. Ne Taehyungu, máš nákup. Navíc zmrzlinu, tak ať se ti nerozteče. Přinutil jsem se zase do kroku a došel do svého bytu. Dá se říct že i zrovna včas. Začala i hned na to volat máma. Už teď se o mě bojí. Pousmál jsem se a zvedl jí to. ,,No ahoj mami."