GUCCI MODEL |Vmin|

Kapitola Třetí

Byl jsem už v lehce podnapilém stavu. Abych to vysvětlil, nejsem fanouškem pití alkoholu na tajňáka. Čekám až do svých dvaceti. Hodnej kluk jsem.

,,Vy tu nejste legálně, že?" ozvalo se vedle mě. Ou. On to poznal? Na sucho jsem polkl a otočil se na něj. Byl to tak muž kolem čtyřiceti. Možná i víc. Vypadal slušně na to, aby chodil do tohohle podniku. Pozoroval mě ake s malým úsměvem, který mě v tu chvíli znepokojoval.

,,Proč si to myslíte?" Na víc jsem se nezmohl. Muž se jen pousmál a napil svoji whisky. Směje se mi? Možná je na mě směšný pohled.

,,Proč? Víš kdo jsem?" To kdybych věděl. Po chvíli když jsem neodpověděl, pokračoval. ,,Jsem producent GUCCI modelingu. Poznám když není někdo tolik starý, na kolik se tváří. U vás jsem se přiznávám na chvíli pozastavil. Vypadáte, ale jako dobrý začátek úspěšného modela."

MODELA? Já? To asi ne. ,,Aleee jděte. Já a model?" Opravdu mě to už pomalu stoupalo do hlavy. Moje myšlenky a znalosti mi to ale pořád úplně nevzalo. ,,Nejsem na modela dost hubený a ani snad starý." A nějakou dietu držet teď vážně nehodlám.

,,S tím jde vždycky něco udělat," prohodil a podal mi vizitku. ,,Kdyby jsi si to přecijen rozmyslel, zavolej." S těmihle slovy odešel. Zůstal jsem hloupé koukat na ten kus papírku. Já a model, jo? Zavrtěl jsem hlavou a zaplatil. Nemotorně jsem se prosmekl mezi lidmi a šel domů. Asi z toho nic nebude, ale bylo milé od někoho jiného, než je mamka, slyšet, že jsem hezký.

Opláchl jsem si obličej, hodil na sebe pyžamo a lehl do postele. Moc to ani netrvalo a usnul jsem. Spánek mi ale asi ani tak nebyl souzený. Už v sedm ráno mi zvonil telefon. Otevřel jsem oči a sáhl po něm. Mamka? To kdybych nevzal, tak za mnou dojede rychlostí 1 500 kilometrů v sekundě, aby si oveřila, že jsem v pohodě. Vzal jsem to tedy. ,,Haló? Mami?" Můj hlas zněl strašně potichu. Byl jsem rozespalý jak jen to šlo. Bolest hlavy tomu taky moc nepomáhala.

,,Ahoj Tae, ty jsi ještě spal?," zeptala se váhavým tónem. To je celá ona. ,,I doma jsem vstával dýl než v sedm." ,,To je pravda. U nás se taky ještě spí. Chtěla jsem se ti jen ozvat, jestli se ti náhodou třeba nestýská." Ona byla vždycky moc hodná, ale proč mě kvůli tomu budí v sedm? ,,Ne mami. Teda jako jo, stýská, ale jsem v pořádku. Já ti ještě večer zavolám. Jak se máš?"

Tak jsme si povídali asi hodinu. Potom jsme se rozloučili a já si šel udělat snídani. Bylo mi jasný, že teď už neusnu. Do třídní skupiny pořád někdo psal, tak jsem si to dal ztišit. Zítra si před začátkem školy dáme sraz. Jsem docela zvědavý na lidi tam. I když kdo ví, jak dlouho se mnou zůstanou ve třídě. Já odejít nehodlám.