Všechny mé hříchy a neřesti,
všechny mé omyly a touhy.
Slepené chtíčem a bolestí,
jsou cenou za život dlouhý.
Závistí prožraná duše,
a vztekem zrezivělé klouby.
Neschopnost žít jeden den bez retuše,
jsou začátkem konce mé zhouby.
Věčná má touha po dokonalosti,
po obdivu, lesku a slávě.
A mysl plná pochybností,
jíž bezděčně utápím v kávě.
Pocity selhání, co nedají spát,
už dělají ze mne pitomce.
Proč pořád chci se za úspěchem hnát,
když nikdy nic nedotáhnu do konce?
Bojím se lásky, tak jako ostatní,
bojím se toho, že zůstanu sám.
Však stejně se citu, co je tak podstatný,
na úkor budoucnosti raději vzdám.
Nenávist ovládá celý můj život,
k věcem, ostatním i sobě samému.
Mé nedostatky jsou pevné zdivo,
co zabraňuje cestu k něčemu novému.
Už nechci čekat, zda-li mě dorazí,
kdy helma spadne, čepele zazvoní.
To oni jsou ti, jež musím porazit,
Všichni moji démoni.
YOU ARE READING
Klaunovy slzy
PoetryJsme lidé, ti nemají křídla, hledáme jiný způsob jak vzlétnout. Spatřit svět z výše, ta touha je stydlá, chcem z nebes na zem shlédnout. Nosíme masky každičký den, to podle lidského obyčeje. A budem dál prožívat jen další zlý sen, než se nám rozpadn...
