Tajemství planety Baldur

Část 1

Tajemství Planety Baldur - část 145 světelných let daleko od planety Země se nachází planeta Baldur na kterou má namířeno posádka lodi Athena. První posádka složená z androidů kteří na planetě Baldur těžili minerály a stavěli kolonii se přestala ozývat. Těžba i signál sond utichl. Ze Země byla vyslána nová posádka, která má pokračovat v tom co započala posádka lodi AX Solaris. Úkol je jednoduchý zjistit co se stalo a uvést do provozu těžební systém na Balduru.



Možná je to dvě nebo spíše tři hodiny co nás "Adam" vzbudil. (Adam holografický software společnosti Geo Paladine)

Mám pocit, že jsem spala snad milion let, ale ve skutečnosti to bylo jen pět let. Sedím tu teď v hlavní místnosti. Je tu zima. Musíme se najíst, všichni jsme dost vyhládlí a zmatení z té dlouhé spánkové hybernace. Je nás tu dvacet pět a z živé posádky pouhých patnáct. Mělo nás být dvacet, ale společnost šetří. Aspoň na tom jídle nemuseli šetřit. Ovšem jestli se tomu dá vůbec říkat jídlo. To jídlo smrdí jako technický benzín."

Všichni tu teď sedí a jedí. S námi tu je i posádka syntetická - správně umělý organismus. Na palubě Athény máme androidi. Jsou dokonalou replikou člověka, naprosto se vším a ve všech směrech jsou dokonalou kopií lidského organismu. Společnost své androidi kvůli možné segregaci už viditelně neoznačuje, takže vlastně nevím, kdo vedle mě teď sedí, jestli člověk, nebo android.

A já si říkám jestli je to vůbec důležité vědět. Stejně tu jsme všichni na jedné palubě a to doslova. Stejně tu nejsem od toho, abych se s někým kamarádila, nedělala jsem to ani na Zemi, takže tady to nebude jiné. "

„Moje jméno je Nina a jsem biogeoložka, moje práce jsou minerály a výzkum drahých minerálů z Vesmíru. Šutry jsou moje práce, né navazování přátelství, která stejně nemají šanci vydržet. Aspoň né na planetě Zemi a vsadila bych se, že jiné to nebude ani mimo sluneční soustavu."

Planeta Zem je v ohrožení je to už několik let co na Zemi došli všechny zdroje surovin. Nestalo se to hned, ale vláda lidem lhala a lhala jim několik desítek let. A ujišťovala obyvatelé, že všechno je v pořádku a zdroje jsou nevyčerpatelné. Zatímco oni poslední zisky, suroviny a minerály si uloupili pro sebe, lidé kolem umírali. Lidé zůstali bez práce, nebylo co zpracovávat, co těžit, zvířata umírali, takže nebylo pomalu co lovit. Všechno jsme na planetě Zemi po miliony let využívali a drancovali, nikdy jsme přírodě nedali nci na zpět. Hrozba byla nezastavitelná. Muselo se to stát. My lidi jsme jak kobylky, nenažraná sarančata, co všechno kolem sežerou, zničí, ....

Záchranné akce se ujala těžařská společnost GeoPaladin, která hledala nové zdroje surovin a příjmů a to mimo sluneční soustavu. Po několika měsících, kdy už Zem byla skoro zdecimována a přeživší už nevěřili v záchranu našlo se nové místo pro těžbu surovin. A to až za naší sluneční soustavou. Našla se nová planeta. Planeta Baldur. Hojná, bohatá na živiny, minerály a potencionálně i pro lidský život. Společnost na planetu vyslala první posádku AX Solaris sestavenou pouze z androidů, aby mohli udělat stanice pro těžbu surovin, výzkum a mohli tak budovat kolonie, kde sestaví výrobníky atmosféry. To trvá několik desítek let. Mezi tím se však spustila těžba a na planetu Zemi se dostávali tak suroviny a zase Zem mohla žít, pozvednout se.

Vše fungovalo skvěle, ale už několik měsíců nepřicházela na Zem žádná zpráva a ani žádná surovina, vše se zastavilo. Plán ke kterému se všichni upínali se zdál najednou neúspěšný. Geo Paladin vyslala druhý tým, ... A tím jsme teď my. Musíme zjistit co se stalo, proč se těžba zastavila a proč se nikdo z posádky androidů neohlašuje.

„Koukám, moc ti to nešmakuje?"

Podívala jsem se za hlasem a za mnou stojí útlý mladík v brýlích, hladce oholený , vypadá jako kdyby vyšel ze základní školy. Mohl to být třeba android, kdo ví.

„Jedla jsem už lepší jídlo. Smrdí to jako technický olej" odšoupla jsem tác s rosolovitým pundingem a rýží.
„Já jsem Henrik, jsem mariňák, mladší důstojník, a co ty? "

„Tenhle mlíčňák a důstojník?" řekla jsem si pro sebe a uvolnila jsem mu místo na lavici u stolu.

Henrik si okamžitě přisedl i s tácem jídla a začal to do sebe všechno v rychlosti soukat. Díval se hladově i na mojí porci, čekal na svou odpověď

„Jsem doktorka, ..."

„Aha, takže až mě bude bolet srdíčko, vyléčíš mně?
„Leda, že bys měl srdce z kamene Hendriku, jsem geobioložka"

Henrik se zasmál hlasitě, až mu to nechutné jídlo padalo koutky úst ven. Bylo to nechutné, ale vtipné.

„Proč s náma kurva posílaj zasraný geology, tohle je záchranná mise, né výzkumná mise" ozvalo se kousek od nás.

U stolu stál vysoký, svalnatý snědý muž. Vypadal naštvaně a bojovně.

„Jak záchranná?" nedalo mi to, a musela jsem se zeptat

„Těžba surovin se z Baluduru zastavila před několika lety, z centrály se nikdo na Zem neozval už několik měsíců, sondy jsou bez reakce, tak co myslíš, holčičko, ...."

„Neřekla bych, že jsme záchranná mise, spíše průzkumná, musíme prozkoumat co se na Balduru stalo a znova zprovoznit těžbu surovin a ...." nesnáším, když mi někdo říká holčičko, věk malé dívky mám už dávno, dávno za sebou a tohle oslovení nesnáším.

„Průzkumná, no ty vole. Víš co, ty se hrabej v písku nebo co to vlastně děláš a drž se mi z cesty, holko!" povyhrožoval a odešel naštvaně z jídelny. mezi tím stačil při odchodu vzteky na mě ukázat prsteníček.

„To je hlavní velitel kapitán Moriss " řekl Henrik hrdě. bylo vidět, že kapitána zřejmě obdivuje.

„Kolik mariňáků tu je? " To mě fakt zajímalo, zatím to vypadalo, že je tu samí zelený mozek
„Asi patnáct, proč?"
„Patnáct,?Tolik?! To číslo mi přišlo vysoké. „co my zbylí a kolik tu je androidů? "

„Nevím, to nikdo neví, nemají označení, možná jsi sama "Andík" zase se zazubil a šel odnést svůj tác.

„Já nejsem žádný Android!" rozčílila jsem se na odcházejícího Henrika.

„Vypadáš dobře, na Androida, jaký si model, tipl bych na Z8, ty vypadají dobře, je to super model, měl vyjít na trh až za deset let, ....."

„Co?Jaký typ, já nejsem robot, nejsem android, .... "
„Já jsem Ali, jsem taky na hlavu" řekl chlápek na proti mně. A zaťukal si u toho na čelo.
„Co!?" nechápala jsem jeho gesto "jsem taky na hlavu"
„Nechtěl jsem tě urazit. Myslel jsem, že jsem tu taky přes práci, u které se používá mozek, že nepatřím k těm zeleným hlavám" Ali mi to vysvětlil a mile se usmál „Jsem IT technik, kdybys něco potřebovala, můžeš mi kdykoliv říct, .... " nabídl mi své služby.

Přišel mi nějak malý, podsaditý. Když jsem vstala, že odnesu tác s jídlem viděla jsem, že je na invalidním vozíčku. Odešla jsem bez pozdravu, chtěla jsem mít klid. Myslím, že na seznamování bude ještě dost času.

„To bude nafoukaná kráva ta bioložka? slyšela jsem ještě jak se zmínil jeden z mužů.

Odešla jsem do své kajuty, za chvilku se všichni musíme nahlásit na kapitánském můstku, naše loď Athena bude přistávat na Balduru.