Tajemství planety Baldur

Část 5

45 světelných let daleko od planety Země se nachází planeta Baldur na kterou má namířeno posádka lodi Athena. První posádka složená z androidů kteří na planetě Baldur těžili minerály a stavěli kolonii se přestala ozývat. Těžba i signál sond utichl. Ze Země byla vyslána nová posádka, která má pokračovat v tom co započala posádka lodi AX Solaris. Úkol je jednoduchý zjistit co se stalo a uvést do provozu těžební systém na Balduru.

Vrátili jsme se na naší mateřskou loď Athenu, celou cestu co jsme se vraceli s vojáky zpět jsem přemýšlela co to vlastně bylo, čeho jsme byli svědky. Henrika něco sebralo přímo před námi a nemohli jsme nic dělat. Když jsme se vraceli byla jsem sama ve svých myšlenkách s Henrikem. Něco mi stále říkalo, že se tam prostě musíme vrátit, musíme Henrika hledat. Bohužel bouře byla tak silná, že kdybychom se nedostali na Athenu bouřkové kamení by nás rozmetalo v prach.

Byla jsem ve své kajutě, vyšla jsem ze sprchy a vzpomněla jsem si na vzorek rosolovité hmoty z džungle. Vzala jsem ze stolu zkumavku a podívala jsem se pozorně na vzorek.

Hmota se hýbala a vajíčka podobné jikrám se zvětšovali. Bude lepší, když vzorky dám do naší laboratoře a tam se na to podíváme.

Po cestě jsem viděla Aliho u terminálu.

„Ali" promluvila jsem potichu, byl tam sám a nechtěla jsem aby se v tom šeru lekl

„Neboj vím, že to jsi ty Nino" ozval se hned Ali ještě než se mohl otočit s vozíkem

„Víš on by nikdo za mnou nepřišel , možná tak kapitán Bannam, ale ten tak dupe , že ho slyším už od kapitánského můstku." řekl Ali a usmál se na mě

Usmála jsem se na Aliho taky i když do smíchu potom čeho jsme byla svědkem mi moc nebylo „Nesu vzorek , vezu ho do laborky, něco jsem tam odebrala, ještě než se to stalo , ... to s Henrikem"

„Co myslíš, že to bylo?" „Já vůbec nevím, nevím. Něco se proti nám vynořilo a přitom jsme nic neviděli, bylo to jako nějaký duch lesa nebo co" bylo těžké to popsat, semlelo se to tak rychle a šlo to přímo proti nám, jen tak z ničeho nic se to tam objevilo, povzdychla jsem si Alimu

„Duch lesa" zopakoval po mě Ali a jel se mnou do laboratoře, která byla na druhé straně lodi

Topila jsem se stále v černých myšlenkách, ale Ali byl zábavný společník, myslím, že kdyby tu nebyl, nevím ani jak bych to tu teď zvládala.

„Netrap se Henrik bude určitě v pořádku, hlavně pokud nebude někde mimo atmosferické tyče, nevíme jestli tam je kyslík nebo ne, a pokud ano tak v jaké konzistenci, o planetě Baldur víme, že má shodné parametry ze Zemí, je tu dost flory, je tu dost vody, a jsou to zdroje pro život. Rostliny tvoří kyslík, a .... "

„Podívejte mohl by se tu někdo na to podívat" přerušila jsem Aliho a vytáhla jsem z kapsy vzorkovou kapsli a předala jí ženě z výzkumné jednotky.

„Jsem Nina Hortwitzová jsem biogeoložka, nesu vám tento vzorek na prozkoumání, je tu někdo, kdo by se na to podíval?" Kapsy si vzala žena z laboratoře a na štítku na hrudi měla napsáno doktorka Morissová.

Viděla můj pohled a usmála se „Ano jsem příbuzná poručíka Morisse" měli podobné oči i ten zvláštní sarkastický úsměv.
„Jsem jeho sestra." dodala a vzala si vzorek a prozkoumávala ho stejně tajemně jako já. Bylo vidět, že jí práce baví a hned se vrhla do prozkoumávání

„Má to zárodečné buňky" vzala vzorek a dala je pod sekvenční mikroskop

„Podívejte jak se mršky hýbou" a poukázala nadšeně ať se podívám, rozuměla jsem jen kamenům, ale na tohle jsem byla vážně zvědavá. Přiložila jsem svoje oko ke kukátku a přede mnou se otevřel svět, který jsem znala ještě ze školy. Bylo to zvláštní vidět takto život. Život, který jsme mohli vidět až mnohonásobně zvětšený a našim očím skrytým.

Ali i ostatní se podívali a moc jsme nechápali co vlastně máme před sebou
„Je to nějaký živočich?" optala jsem se zvídavě
„Zřejmě ano, ještě bych to ráda pozorovala"


Nechala jsem v laboratoři vzorek a přemýšlela jsem nad tím jak takový pitomec Moriss může mít tak chytrou sestru.
„Ty Ali bouřka ustane v noci a k ránu by mělo být úplně čisto?"
„Většinou ano, po bouřce bývá jasno?"
„Nemáš náhodou v plánu opustit Athenu a hledat ráno Henrika? "

„Ali přece ho tam nenecháme, patří k naší posádce, jsme tým, všichni tady jsme tým. Zkusím ještě promluvit s kapitánem, kdy půjdeme zpět do terénu"

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Henrik se probudil. Ležel hluboko v lesích džungle Balduru. Henrik se podíval před sebe, zjistil, že leží uprostřed džungle vedle něho ležela jeho helma skafandru a rozbitý radarový kompas. Ležel v bahně, malátně se pokoušel vstát. Kluzká bahnitá hmota mu to neulehčovala, podkluzoval a bořil se zpět k zemi. Podařilo se mu chytit větve a vyšplhal z bahnitého vězení ven. Podíval se kolem. Nikde nic nebylo jen zelené peklo. Podíval se na sebe. Prohledával jestli není zraněný, krev nikde neviděl, byl jen pomlácený, jeho skafandr se zdál být také až na všudy přítomnou špínu, prach a bahno v pořádku.

„Kde to jsem sakra, co se stalo?" ptal se a věděl, že mu asi tady nikdo neodpoví. Podíval se nad sebe, všude viděl koruny stromů, listí, listí palmových stromů, křoviny. Byl hluboko v džungli nebe se zdálo být čisté.

Snažil se vzpomenout co se stalo, ale byl příliš slabý.

Chytl se za hlavu a prohrábl si vlasy, padala z nich hlína a prach. Najednou to přišlo. Začínal si vzpomínat. Viděl ve svých vzpomínkách jak se brodí džunglí z lidmi, někam šli, kdo byli ty lidé ...

Podíval se na svůj oblek a na nášivku Geo Paladin. Zmateně se prodíral džunglí, nevěděl co hledat, koho hledat, věděl jen jedno, že musí z džungle.

Slyšel praskání větví, kolem prolítlo hejno ptáků, nikdy takové ptáky neviděl. Najednou mu v hlavě zase projela vzpomínka na oblaka plná rejnoků. které viděl, když procházel džunglí.

Henrikovi se motala hlava a cítil se slabý. Zastavil se, něco ho šimralo pod nosem otřel se. Na rukavici uviděl zvláštní tekutinu.

Zase mu projela hlavou vzpomínka, na průsvitnou mazlavou hmotu, někdo jí bral z listu do zkumavky.

Otřel si nos, něco ho stále v nose šimralo. Sundal si rukavici a šáhnul si k nosní dirce. Uviděl na prstech trochu krve s přísměsí mazlavé tekutiny. Podrbal se prstem v nosem, a něco ucítil. Henrik se zalekl a celý strachy zbělal. Nos ho začal šimrat, ale kýchat se mu nechtělo, zabořil prst hlouběji do nosní dirky a něco nahmatal. Něco držel, snažil se dopomoci druhou rukou, něco chytl.

Konečně to držel a mohl to vytýhnout z nosu. Nešlo to a musel to stále tahat a držet, najednou viděl, že se to něco hýbe a má to jakýsi výhonek jako rostlina, vypadalo to jako housenka, ale místo nohou měla kořínky. Henrik panikařil, tahal to z nosu, poskakoval, bál se .... Kýchl si a konečně ta věc vyletěla z jeho nosu ven. Měl to mřímo na dlani omotané v tekutině s príspěsí krve. Henrik se lekl a hodil to na zem. Ta věc se hýbala a začala syčet. Mohla být velká kolem deseti centimetrů, dlouhý malý stonek , zeleno hnědé barvy s kořínkami, bylo ti živé hýbalo se to. Henrik kolem poskakoval otíral si honem nos a snažil se smrkat do dlaně, aby vše ze sebe vysmrkal. Živý kořínek se mezi tím zmateně plazil pryč.