я

Part 3

     Ani nevím, proč jsem zase tady.. Ale mám asi nějakou potřebu se z toho zase vypsat.. Tak to můžu zkusit, přeci se říká: "Za zkoušku nic nedáš."

     Takže... sedím tady.. sám, v mém pokojíčku, a zase mám v sobě tolik pocitů, některé z nich neumím vyjádřit, některé zase ano... Kdybych to srovnal, tak jedny pocity jsou jako bych měl na noze jednu velkou železnou kouli, která mě pomalu a jistě táhne dolů... celkem se bojím, že se do toho zase dostanu.. že se zase dostanu tam, kde jsem 'přežíval' předešlých 5 let. A jedny pocity jsou takové, že bych nejraději za nějakou kámoškou zašel, obejmul jí a aspoň na chvíli se cítit v bezpečí.

    Vždy když se seznámím s nějakou holkou, tak se začnu hned strachovat, že do toho zase spadnu.. Někdy si říkám, že to už nechci.. že nechci mít ten debilní pocit.. strachovat se, že se budu zase trápit.. Je to tak špatné se mnou už..

     Proč tohle musím prožívat já..? proč tu vlastně jsem?

     Snažím se myslet pozitivně.. věřte mi.. jen je všechno tak moc smutné.. Snažím se chodit s kamarády ven, 'být šťastný', jenže to postupem času nejde.. Přestávám si věřit, že bych někdy mohl být šťastný. Ale taky věřím, že nemůžu být pořád jen smutný.