Zrození vražedkyně

Změna plánu

Dívka s havraními vlasy ležela na zemi školních šaten schoulená do klubíčka, rukama si objímajíc pokrčená kolena. Celé tělo ji bolelo od kopanců, které schytala od party těch příšerných holek v čele s Yuki. Když všechny se smíchem odešly, zůstala ležet na zemi a nebyla schopná se zvednout. Naprosto zřetelně cítila každou z těch starých ran, které se jí díky kopancům znovu otevřely. Až po hodné chvíli se pomalu, zhluboka nadechla a s výdechem se otočila na břicho, aby se mohla zapřít rukama a zvednout se do kleku. Cítila lehké šimrání, jak jí po tváři tekla krev. Až když první kapka stekla dolů a udělala malou tečku na hnědé podlaze, jako by si její mozek uvědomil, co se děje a dívku do tváře udeřila strašná bolest. S tichým zamručením se pomalu zvedla a aby se udržela na nohou, zachytila se futra dveří. Po krátké přestávce se kulhavým krokem rozešla k záchodům.

Když se na ně konečně dobelhala a oběma rukama se opřela o umyvadlo, pohlédla na sebe do zrcadla. Bylo to přesně tak, jak předpokládala - ta řezná rána na tváři, kterou od nich schytala tři dny zpátky, se znovu otevřela a začala krvácet. Utrhla si pár papírových ubrousků, namočila je ve vodě a s tichým synkutím si je přiložila na tvář. Přidržela je tam a mezitím začala druhou rukou utírat krev, která stačila nakapat mimo umyvadlo.
Znovu se na sebe podívala do zrcadla a jeden koutek se jí mírně nadzvedl. Byla na sebe pyšná. Neudělala té mrše její narozeninový den nijak hezčí. Neberečela, neprosila. Celou dobu se usmívala, s každým dalším kopancem víc.
Ty jsi vážně šílená, uslyšela v hlavě ten její naštvaný hlas a to už se musela usmát úplně.
Sáhla do kapsy a vytáhla z ní černou roušku, jakou s sebou měla přesně pro takové příležitosti. Nemohla si dovolit, aby ji někdo viděl s tou ranou na obličeji. Stále se jí sice chodilo špatně, ale odvrátila se od zrcadla a vydala se pryč z budovy směrem domů. Musela se přece připravit na dnešní večer. Dnešní večer bude důležitý.

* * *

Celá vysílená konečně odemykala dveře od domu, majíc v hlavě akorát myšlenky na teplou sprchu a čisté oblečení, jaké tam na ni čekalo. Podle tmavých skvrn na triku a kalhotech, které se cestou sem postupně objevily, usoudila, že se jí muselo otevřít mnoho dalších ran.
Své kroky namířila rovnou do koupelny a zakrvácené věci nechala v obýváku, rozhodně teď neměla čas na nějaký úklid.
Zalezla si do sprchy a pustila na sebe teplou vodu, přičemž se jí ze rtů vydral tlumený výkřik. Za ty roky se už naučila, že teplá voda je na rány to nejlepší možné řešení. Čím víc to pálí, tím lépe. Jen co vylezla ze sprchy, pořádně se prohlédla v zrcadle a poté sevřela rty do úzké linky.
Přesně takhle to má být.
Rána na tváři už se tolik nešklebila a trochu se zatáhla. Vlasy si opatrně rozčesala a pak je stáhla do ledabylého drdolu. Oblékla si sportovní podprsenku, legíny a pak přes sebe hodila rozepínací mikinu. Vzala do ruky telefon a rozsvítila displej. Bylo teprve sedm večer, rozhodla se tedy dát si něco k jídlu. Na místo vyrazí někdy v půl dvanácté, což znamená, že tam bude někdy kolem půlnoci až čtvrt jedné. To byl totiž čas, kdy se ta mrcha měla vracet domů.

* * *

Se speciálním pouzdrem, které ukrývalo nůž zakoupený přesně pro tuto příležitost, se vydala k jedné temné uličce mezi vysokými paneláky.
Rouška nasazená na obličeji skrývala rty zkroucené do natěšeného úsměvu. Už se nemohla dočkat. Když došla až na začátek uličky, pohlédla na čepel nože, který měla již povytažený z pouzdra a nakonec ho vytáhla úplně. Pouzdro zastrčila do kapsy od mikiny, roušku si stáhla pod bradu, aby se jí lépe dýchalo a stále svírajíc nůž se vydala vstříc temnotě přd sebou. Po chvíli, kdy se trochu rozkoukala a jen za zvuku vlastního dechu postupovala tiše kupředu, před sebou zaslechla ženský křik. Mírně se napjala a pevněji sevřela nůž, který měla v dlani.

„Pomoc! Prosím, pomozte mi někdo!" ječel hystericky ženský hlas, který dívka okamžitě poznala. Patřil té, jež sem přišla zabít.
„Drž už hubu, kurva! Trhá mi to uši," zavrčel na ni otráveně hlubší hlas, který nikdy v životně neslyšela a o jehož původci se tak mohla jen dohadovat. Ještě chvíli očima usilovně propátrávala tmu před sebou, než to konečně spatřila. Yuki se se směsicí vzlyků, dávení a dalších podivných zvuků sunula k zemi a nad ní se tyčila vysoká mužská postava se zakrvácenou kosou v ruce.

HanaKov děkuji za pomoc ❤️❤️