Když Sarai s Alexem došla domů uklidila si své věci a řekla mu že mu děkuje za doprovod a že už by měl opravdu jít. ,,Nechtěla by jsi si se mnou zajít do krčmy? Je v nedaleké vesnici." řekl Alex místo rozloučení. Jelikož Sarai pomalu docházelo že toho kluka se jen tak nezbaví, souhlasila. ,,Dobrá, ale pak už si půjdeme každý svou cestou." řekla s pevným rozhodnutím. Černovlasému chlapci se objevil v jeho pronikavých šedých očích záblesk naděje. Sarai se začala loudat za Alexem. Cesta byla krátká a tichá. Sarai celou tu dobu přemýšlela nad tím, proč nedokázala říct ne a prostě a jasně ho neposlala pryč a dál už se nezajímala o to co říká. Když se nad tím zamyslela tak zjistila že v Alexovi, v tom otravném klukovi, nachází větší a větší zalíbení. A toho se bála, protože přestala lidem důvěřovat a navíc ho nechtěla zatahovat do svého samotářského života. ,,Jsme tady" vytrhl jí Alex z jejího denního snění. Sarai se otřásla aby se probrala. Stáli před krčmou s názvem: ,,U Tří zlaťáků". Vešli dovnitř a našli si tam klidné místo. Sotva se posadili přiběhl hostinský a ptal co si dají. ,Já bych si dal pečené kuře. A ty?" zeptal se Sarai. Ta přemýšlela jak to zaplatí, ale Alex vytáhl s kapsy dva zlaťáky a mrknul na ní. ,,Dám si to samé." řekla a už nemohla dočkat až to přinesou. ,,Hned to bude!" odvětil baculatý hostinský a odběhl do kuchyně. ,,Kdo vlastně jsi?" zaptal se z ničeho nic Alex. ,,Jak to myslíš?" zeptala se zaskočená Sarai. ,,Nic o tobě nevím. Žiješ v tom lese sama? Kolik ti je?" spustil Alex. ,,Tak za prvé ano žiju a za druhé je mi patnáct a tobě?"odpověděla mu. ,,Je mi šestnáct." řekl a usmál se na ní. Sarai odvrátila pohled, protože by se mu nedokázala podívat do těch hlubokých očí. ,,Už se to nese!" řekl hostinský a dával jim jídlo na stůl. Sarai vykulila oči na tu nádheru. Do zlatava opečené kuře jí teď leželo přímo pod nosem. Popřáli si dobrou chuť a hltavě se pustili do jídla. Když dojedli zaplatili a šli směrem Sarainu domovu. Už se setmělo a cestu jim ozařovalo nebe plné hvězd. ,,Hezká noc, co?" zeptal se Alex a díval se přitom na nebe. ,,Jo, moc hezká." řekla nervozně Sarai. U Saraina domu už se s ní chtěl rozloučit, ale ona sebrala všechnu odvahu a přidušeným hlasem se zeptala: ,,Nechceš tu zůstat přes noc? Už je tma a v lese nikdy nevíš. A jestli bydlíš ve městě tak to je u daleko. Takže..." ,,Rád zůstanu." přerušil jí a usmál se na ní. Sarai mu úsměv opětovala. Alex se k ní naklonil a něžně jí políbil na tvář. ,,Děkuju." řekl a šel do domu. Sarai byla překvapená, přjemně.
