AMEN (Jan Bendig)

~6~

A:chtěla by jsem mluvit s Robinem Cundrem táta je ve vězení. Zapomněl mi dát peníze. Teď volám na vrátnici a ten pako mě tam nechce pustit.
V:promiňte slečno ale žádnej Robin Cundra tady není
A:poslyšte já se na vás budu stěžovat
V:vážně tady nemáme vězně z takým jménem
A:debile když mi nedáš mého tátu tak tě dám na policii
V:klidně
A:buzerante jeden!ještě jednou chci mluvit s mým tátem
V:není tady
A:ty buzerante,debile,pako!dávám tě na policii a zrušila jsem ho. Ze mě se nikdo legraci dělat nebude. Jsem tak vytočena.
"Co se stalo?"zeptal se honza. Byl ve sprše.
"Nic. Ten debil z vězení mi nechce dát mýho tátu"
"To je hajzel!"
"Že jo?omluv mě jdu na záchod"
"Jdi"v koupelně jsem si pustila z umyvadla vodu a zhluboka dýchala. Tak mě rozčílil!on si co myslí že kdo je?
"Budeš v pořádku?"
"Jo budu. Neboj se"
"Dobře. Ignoruj ho. Zbytečně tě vytočil"
"Jo máš pravdu. Žádný střes"
"Správně. Už ti je líp?"
"Jo"pak jsme šli spát
"To byl ale náročnej den že jo?"řekla jsem a hladkala jsi břicho. Nakonec jsem šťastná že jsem těhotná.
"Jo to bylo"přidal se Honza. Svou ruku jsi dal na moje břicho.
"Co bys chtěla?"
"Nevím. Mě je to jedno"
"Já chci holčičku"koukla jsem se na něj jako na zjev. Přece kluci chtějí synov ne holky.
"Co je?"
"Já myslela že chceš syna a ne dceru?"
"Ne. Já chci mít holčičku. Tak hezkou princeznu jako ty"
"A co když bude kluk?"
"Bude kluk. Nějak se s tým smířím"šli jsme spát. Jelikož bylo neskoro a já jsem se rozčílila. Někdo mi zavolal. Zvedla jsem to. "Halo?"řekla jsem. Někdo na druhý straně divně dýchal. Pak to zložil. Ne zase. Je to duch mýho strejdu. Můj strejda umřel před 17 lety. Já jsem měla 6. Jeho jsem neposlouchala tak mi řekl že když umře bude mě chodit strašit. A teď se to stalo. Já se bojím.
"Co se stalo?"
"Mám strach"
"Z čeho?co se děje?"
"Někdo mi volal a divně dýchal"zkusil zavolat on
"Neboj se. Nic to nebylo. Já tě ochránim"
"Děkuju"tak jsem si lehla
"Honza?"
"No?"
"Víš co mě napadlo?"
"Co?"
"Svatba"
"No. Já taky musím  porozmýšlet a dám ti vědět"
"Dobře"
"Už spi"ráno jsem vstala o 8:15. Měla jsem ranní nevolnosti. Jako každá žena. Honza ještě spal. V županu a s vodou v ruce jsem si sadla na lehátko venku. Monika seděla na hojdačce a kojila malou. Já se o 9 měsíců taky dočkám.
"Dobre ráno"pozdravila jsem se
"Dobré. Ty jsi hoře?"
"Jo. Nevolnosti"
"Honza ještě spí?"
"Jo. Já se taky nevím dočkat na to své"
"Všechno je v pořádku?"
"Jo je"
"Co by jste chtěli?"
"Holčičku"
"Oba dva?"
"Jo i Honza. Byla jsem překvapená"
"Ne každý chlap chce syna. I Mach chtěl holku a splnilo se mu to"
"Jo"
"A už máš jméno?"
"Jo. Olívie"
"Jednu Olívie máš doma"
"Jo"
"Dobře já jdu. Ahoj"
"Ahoj"ještě jsem zůstala venku. Když jsem přijela dovnitř Honza už byl hoře.
"Jak jsi spal?"
"Vedle tebe vždy dobře❤️"já jsem ho políbila. Šla jsem do izby a tam jsem si začala balit věci. Zjistila jsem že všechny věci které mi Lydia zbalila že už nemám co na sebe. A navyše jsem přibrala 2 kg. Musím si jet zbalit a koupit něco novýho.
"Kam že kam?"
"Nemám co na sebe a přibrala jsem 2 kg"
"Jo i vidno. Mám nápad"
"Hurá. Na tohle jsem čekala. Jsem s ním"
"Nechceš tady bydlet?já chci být blíž při tebe i malým"
"Jo"tak nám Lydie s Marcelem pomohli přestěhovat se k Honzovy. Honza mi ze vším pomohl. Justin se těšil že tam jsem. My jsme taky šťastní že dítě moje?tvůj táta teď bude blíž. Teď se od něho nehneme ani on od nás.