Akvárium [KakaNaru] ✓

Akvárium

Zdravím zlatíčka! V šuplíku jsem pro Vás vyhrabala čtyři roky starou jednorázovku na pár KakaNaru. Snad se Vám bude líbit! :3 povídka kdysi vznikla na přání pro mou drahou Sakurako, od které jsem dostala zadaný KakaNaru pár a slovo Akvárium.

Enjoy! 

***  

Šedovlasý chlapík s podivně rozcuchaným účesem se loktem znuděně opíral o pult, pozoruje lidi v obchodním domě, jak chodí sem a tam, nakupují, hubují svým dětem či si projevují letmé projevy lásky polibkem na ústa či tvář. Otráveně si povzdychl, když uviděl, že se za výlohu obchodu podívala jakási dívenka a ukazovala na velký a měkký pelíšek po psy. O chvíli později k ní přišla její maminka a zvědavě si ho prohlížela, než něco pověděla své dceři. Už to vypadalo, že vstoupí dovnitř a prodejce téměř zajásal, než se jeho pohled střetl s tím ženiným a ona vykulila oči. Drapla dcerku za ruku a už se za nimi jen prášilo.

„Předsudky," odfrkl si znechuceně.

„Už nám zase plašíš zákazníky, Kakashi?" vytrhl ho z rozjímání brigádník, jenž byl u nich v obchodě zaměstnán přes léto na nějakou tu lehčí výpomoc.

Jmenovaný se zakabonil a pohlédl na mladšího muže. „Nechápu, jak můžou mít lidé takové předsudky. Dělají, jako by mi narostla druhá hlava," zamručel a druhý se zasmál. „A vůbec, to nemáš nic na práci, Suigetsu?"

„No, abych řekl pravdu, chtěl jsem tě poprosit, jestli bys to tady nezvládl sám. V šest mám jít s Karin do kina, no, a abych řekl pravdu..." začervenal se, „nerad bych to zkazil. Takže bych si ještě skočil vedle k Ino pro nějakou kytku a pak šup do sprchy."

Druhý, zvaný Kakashi, protočil očima. Stejně nebudou mít žádné zákazníky. „Tak upaluj," vyzval ho a zavrtěl hlavou nad svou měkkostí. Být tam vedoucí, nikam by ho nepustila.

„Skvělý, jsi nejlepší!" pěstí bouchl staršího muže do ramene, sundal si cedulku s nápisem Brigádník a zmizel.

Kakashi se vrátil do stejné pozice, v jaké byl před chvílí. Takhle dopadnete s doktorátem z Japonské literatury, pomyslel si. Jeho jméno bylo Hatake Kakashi a určitě byste ho nemohli považovat za normálního člověka. Byl velice chytrý a pomalu mu táhlo na třicítku, místo toho, aby však pracoval ve svém oboru, skejsnul přímo tady. Ve zverimexu. A to to ani nebyl bůhvíjak navštěvovaný zverimex. Otevřela si ho jedna místní chovatelka i přesto, že věděla, že ve městě už jeden takový obchod byl. Něco jako konkurence jí pravděpodobně vůbec neříkalo, a tak jejich tržby moc vysoké nebyly. A prodavač ještě ke všemu odpuzoval zákazníky.

***

Blonďatý mladík si zvesela vykračoval po OC Konoha. Byly prázdniny, v práci měl volno a rodiče byli na dovolené – naprosto parádní situace, po které toužila většina středoškoláků. Všichni jeho spolužáci bohužel byli někde na prázdninách a on nevěděl, co s časem. Chvíli se doma válel na posteli, než mu padl zrak na prázdný, poměrně veliký výklenek ve stěně jeho pokoje. Nad hlavou se mu v ten okamžik ukázala malá svítící žárovička. Dostal nápad, ten prostor přeci nesměl zůstat prázdný! A tak byl teď tady. Nejdříve chtěl zajít do Inuzuka's pets, ale pak si vzpomněl, že ve městě je ještě jeden nový obchod se všemi možnými potřebami jak pro klasické domácí mazlíčky, tak pro akvarijní rybičky. Dosrkal colu z kelímku, jenž následně na to vyhodil do odpadkového koše a zamířil přímo do obchodu.

Kromě jednoho muže byl prázdný a ten týpek si ho nejspíš ani nevšiml. Zakřenil se. Byl inkognito. Zamířil do menšího oddělení s akvárii a z kapsy vyndal papírek, kde měl napsané přesné rozměry, které potřeboval. Usoudil, že do výklenku v pokoji mu bude nejlépe pasovat akvárium ve tvaru kvádru.