Závidím hvězdám,
Vidí vše, i to komu pusu dám.
Jsou krásné a zářivé,
Ale zárověň, uvnitř tak tajemné a skryté.
Povrch na venek žlutý,
A vevnitř citově dutý.
Jednou za čas, každá spadne,
Snad není tvoje, pane!
Přes den je slunce zaslepuje,
Ale v noci je měsíc povzbuzuje.
Jsou jich miliardy. A přesto kolik jich je,
Každá není stejná... Nebo je?
Jejich králem je velká hvězda,
Slunce. Svojí velikost nezná.
Ta velká hvězda, co vše řídí tajně,
Bojím se, co stane se, cítím se divně.
Něco tuším něco zlého,
Snad není to... Ne! Jen nepovolávejte toho!
Vesmírem už putuje kámen,
Meteorit. Pod tímto jménem je na Zemi oznámen.
Kámen spadne,
Populace odpadne.
Nový koloběch života,
Pomáhá mu kometa.
Lidé zase žijí,
Hvězdy jim zase jiný osud šijí.
