Pláštík zavlál za rohem,
Malda běží s tvarohem.
Posilněna Becherovkou a trochou vodky,
nevšimla si že do školy vedou schodky.
Nos si zlomila ve dvojí,
a teď leží ve chvojí.
"VENDETTA!" Hrozí bojem,
pomazala si rty lojem.
Jak Elon na Mars se chystá,
čas přestat být optimista.
Schody se ale nebojí,
Malda znovu ve chvojí.
Zvedla tvaroh ze země,
"JÁ UČÍM MATIKU, BOJ SE MĚ!"
Schody nejsou žádné sračky,
nebojí se nakládačky.
Lištily jí zprava, zleva,
ale ona, že to neva.
Stále pláštík špónuje,
až se skoro pobluje.
V tu chvíli jak anděl bez křídel,
sestoupil na schody ředitel.
Opilý byl také dosti,
výskajíce od radosti.
Na schody chrabře útočí,
až se mu hlava zatočí.
Belhá směrem k Malíčkové,
padá jak do jámy lvové.
Zažil průplesk, že se pomočil,
hrdinně se na útěk otočil.
A už pádí, jakoby ho hnal drak,
do mlází padá, dobře mu tak.
Malda sama proti schodišti,
zůstala na lítém bojišti.
A poslední úder schodů,
poslal Maldu do důchodu.
Roztříštila se jak zrcadlo,
opravdu zle to dopadlo.
Malda už je poučená,
chlastat ve škole se nemá.
