Zase, opět tu ležím pošpiněná a unavená, chce se mi křičet, nadávat. Odešel.. I přes neskutečnou únavu jsem se doplahočila ke dveřím, byli zamknuté. Sakra, pomyslela jsem si. Rychle jsem se přemístila zpět k posteli a vzala si na sebe svetr a tepláky, musím najít způsob jak utéct, už to tu déle nevydržím. Z police jsem sebrala kovové těžítko a za velikého rachotu ho prohodila oknem. Najednou jsem uslyšela dupot. Někdo se blížil, někdo moc naštvaný.. Harry. V zlomu pár minut jsem vyskočila oknem. -Ty jedna zkurvená děvko! - Zařval ale to už jsem se dala na útěk. Za svobodou. Letošní podzim byl poměrně teplý a tak jsem se rozutekla tam kam mě nohy nesly. Doufala jsem, pevně jsem doufala, že už nikdy nebudu někoho hračka.. Po pár desítkách metrů, mé nohy vypověděli funkci a já upadla opět na své jednak fyzické, tak psychické dno.. Nemohla jsem..
O pár týdnů později:
Takovýhle život si nezaslouží nikdo. I přes to co mi Harry udělal, nepřála bych to ani jemu. Zima se blížila, neskutečně rychle a v teplácích a svetru jsem to už nezvládala. Proto jsem za poslední peníze koupila v sekáči bundu a dál se potulovala po temných uličkách New Yorku. Pár nocí jsem strávila pod mostem, ale když už přituhovalo, nemohla jsem jinak. Měla jsem hlad a byla mi zima, a proto jsem se rozhodla vrátit. Vím, že to nebylo dobré rozhodnutí, ale rtuť teploměrů sahala lehce nad nulu v noci se objevovali první mrazejky. Se slzamy ve vočích jsem se vracela, k tomu příšernému domu.
Nacházela jsem se zhruba půl kilometru před jeho domem, když jsem uslyšela hlasy.. -Dobře Harry další zboží ti odevzdám za tejden, ozval se klučičí hlas a taky brek. Brek daší zajaté dívky, pro Harryho uspokojení- Proto jsem se rychle přemístila ke křoví, které dělalo tuto část města ještě děsivější než skutečně byla. Mráz opět útočil na mé tváře a já cítila jak sem promrzlá do morku kosti. Marně jsem se snažila ruce zahřát.. Nemohu se vrátit, ne teď když má na tzv. "výchovu" další dívku. Hlasy utichly a já se proto pomaloučku vyplížila ven.. Jenže jsem došlápla na námrazu a upadla jsem. -aa, vyjekla jsem a to jsem nejspíš neměla-
Znovu jsem uslyšela něčí kroky, které se ke mě blížily.. Věděla jsem, že je konec.. Proto jsem své oči pevně přivřela k sobě a ucítila jsem horké slzy jak se derou na povrch.- Pomoc, šeptla jsem svými promrzlými rty-
PS: Omlouvám se za chyby.. :)
