#Sociopat & Empatik?

Seznámení s SH

Noe

Znáte to, procházíte se Londýnem, tu a tam potkáte spousty lidí. Stalo se vám někdy, že jste viděli vraždu? Asi ne, je vlastně minimální šance, že by se to stalo. Omlouvám se těm, kteří byli svědkové nějaké vraždy a blahopřeji vahům, protože jejich vražda byla bez povšimnutí. No tak to se zrovna stalo mě. Celá vystresovaná z lítání letadlem, nošení kufrů a to letište?! Bylo to hrozné.
 

Trmáce jsem se večerními uličkami Londýna a hledala ten hotel kde jsem měla domluvenou noc.

Nikdo nikde. Zajímavé, přemýšlím, že by Londýn nebyl zas tak živý jak se píše na všech malých lepolerkách o Londýně pro tursty?

Usliším výkřik. Rychle se otočím. Nikoho nevidím. Celá vyklepaná vyhrabu z mého batohu pepřák. Plížím se za zvukem.

Sherlock

Seděl jsem ve svém křesle, přemýšlel nad jeho pohodlností a sem tam si uspořádával jeho Paměťový Palác.

Noe

Řev ustal. Byla jsem hodně vylekaná. Londýn mě vyděsil. Opatrně se podívám za roh, odkud se ještě před chvílí ozíval strašlivý řev.

Přitisknu se ke stěně domu. Prst si přichystám na "spoušti" mé jedni zbraně, která mě ochraňuje jakožto pepřového spreje.

Podívám se za roh. Těsně za ním leží postava. Nad ní se sklání muž. Nůž, celý od krve si otírá o rukáv svého koženého kabátu.

Je tak blízko. Z úst se mi vydere tichý výkřik při pohledu na ležící ženu. Vrah se na mě vyděšeně a zároveň navztekaně podívá. Namíří nůž mým směrem a vztane. Je ode mě metr.

Napřímím ruku ve které držím pepřák a stisku. Usliším zvuk jako když používám deodorant, hned na to křik.

Pustil nůž, s hlasitým cinknutím spadl na kachličky ulice. Jednou rukou si utíral zdytek pepřového spreje z očí a druhou hedal na zemi nůž.

Než jsem se spamatovala utíkal temnou ulicí pryč.

S rozklepanými rukami jsem otevřela svůj cestovní batoh a začala hledat mobil. Byl až úplně dole pod všemi věcmi. Vyťukala jsem číslo Londýnské policie a čekala. po malé chvíli to někdo zvedl.

Haló? ozvalo se

By-byla jsem... Zabil někoho. Byla jsem svědkyní vraždy! Vysoukala jsem ze sebe a rozplakala se.

Paní uklidněte, kde se nacházíte? vylekala se zřejmě paní na druhé sraně telefonu.

Davey street!  roztřeseně jsem jí odpověděla jako na dalších deset otravně nepotřebných otázek.

Do osmi minut policie přijela. Posadili mě a dali mi deku přez ramena. Vyptávali se na všemožné otázky.

Zničeho nic k nim s veselým výrazem někdo přiřítil.

Sherlock

Cítíl jsem se skvěle! Konečně případ! Když jsem přijeli hned jsem se musel podívat na mrtvolu. Andersen se tam už motal. odpálkoval jem ho s podezřením že se moc navoněl a teď přebyje pach mrtvoly. To bych nesnesl.

Mrtvá byla žena, kolem 45, byla ženatá a docela bohatá, čtyři děti, v Londýně bydlí, s vrahem byla na procházce, takže se znají, nevím kde bydlí, ale museli jít parkem, tak proč jí vrah nezabil už tam? zajímavé.

Chci vidět svědka! Ihned! Zakřičel jsem na celé kolo. Jako vždy ke mě přispěchal Lestrád, jestli už jsem hotov. Stručně jsem mu musel vysvětlit, že jestli na mě ještě chvíli bude mluvit tak se mi mé myšlenky řádně neuspořádají a nebudu mít vůbec nic! Lestrád si povzdechl a ukázal rukou směrem k Noe.

Svědek, tedy svědkyně byla celá přikrytá dekou, jakmile mě uviděla sundala si ji. Její rezavé vlasy se díky světlu auta a pestrosti barvy  rozzářili na celé kolo. Prudce jsem se zastavil. Krásné vlasy pomyslel jsem si.