#Sociopat & Empatik?

Milá stařenka, kdo asi je?

Sherlock

Takže paní Olívie..

Tak mi prosím neříkejte, jsem Noe! Skočila mi sprostě do řeči.

Jaký má smysl si říkat jinak, než jak se jmenujete? Ale jak chcete, budiž Noe. Popište mi přesně co se stalo. Konečně jsem se dostal k tomu, k čemu jsem potřeboval, na co jsem se těšil celou dobu.

Trvalo to celých bolestivých deset minut, než mi popsala tak krátkou vraždu. Lezlo to z ní jako krev z chlupatého koberce.

Noe

Hned jak mě Sherlock pustil z útrapného vyslíchání, Lestrád ke mě přišel a řekl, že už můžu jít. Že mají kontakt na mě a dyštak zavolají.

Podívala jsem se na hodinky. Bylo půl jedenácté! Bože můj! Zanadávala jsem. Doufám, že mě paní hotelu ještě pustí, když jsem si to rezervovala. Spěchala jsem tedy k metru, bylo skoro prázdno až na nějaké tři dámy s velive nevhodným oblečením. Skoro jim nic nezakrývalo.

Hned jak metro zastavila rozběhla jsem se. Prosíím!! Prosíím! Aď mě pustí do hotelu, jinak nemám kde spát! Nadávala jsem.

Za pár rohů jsem tam byla. Celá udýchaná jsem se podívala na hotel. Nikde se nesvítilo. Kruci!!! Kruci, kruci, kruci!! Třikrát jsem zazvonila. Nědko mi přece musí otevřít. Po dlouhých minutách jsem to vzdala a sedla si na ulici. Začala jsem brečet, bylo toho už tolik, tolik frustrujících věcí!

Haló? Haló paní je vám něco?

Vzhlédla jsem a uviděla starší paní s nákupními taškami. Utřela jsem si nos a zamrkala.

Můžu vám s něčím pomoct? Naléhala dál.

A-a-asi n-ne. Nadechla jsem se a pomalu vydechla. Víte měla jsem spát v tomhle hotelu, ale pak se stala fakt hrozná věc, oni mě zdrželi a teď jsem moji rezervaci na jedno lůžko nestihla.. Ani jsem nečekala jestli to pochopí, bylo mi to jedno, už mi dneska bylo jedno všechno kromě toho, že mi byla pořádná zima.

Vy nemáte kde spát? Vylekala se , ale poté se usmála.

Ne teď spát nemůžu v posteli, ale něco se najde. Je v noci v parku bezpečno? Říkala skoro sama pro sebe a pak vzhlédla na tu starou paní ještě jednou. Usmívala se. Proč se smějete? To je můj příběh tak zábavný? Zase mi bylo do breku.

Ale božínku né, já jen asi vím jak ti pomoct. A na park radši zapoměň, bůh ví co tam za úchyly v noci chodí. Vlastním dům, ten pronajímám a pokoj by se našel. Stařenka se začala culit, že našla tak přívětivou šanci někomu pomoct.