S Jankem jsme po chvíli vylezli z vody.
J: Tak kam půjdeme?
T: Třeba do lesa
J: Tak jo
Bylo to mezi námi takový divný. Nebo alespoň já si to tak myslím a Janek určitě taky.
Šli jsme do lesa. Moc jsme toho nenamluvili, bylo mezi námi ticho...trapné ticho.
J: Já už to nevydržím..
T: Co?
Věděla jsem, kam tím míří, ale nevěděla jsem jak jinak na to reagovat. Proč se to vždycky musí nějak pokazit? Proč prostě nemůžeme být jen kamarádi? Já neříkám, že se mi nelíbí, ale nejsem si jistá, jestli teď chci vztah.
J: Prostě...já už nedokážu předstírat, že jsi pro mě jen kamarádka, protože...
Janek zmlkl. Zaslyšeli jsme totiž smích. Přesněji tedy opilecký smích. A všimli jsme si, že proti nám jde banda asi pěti opilců. Byli fakt hodně opilý. S Jankem jsme si vyměnily pohledy. Ti opilci si nás asi všimli. Janek mě chytil za ruku, popoběhli jsme kousek dál a lehli jsme si na zem do vysoké trávy.
( Ty opilce budu psát jako Op1, Op2...)
Op1: Chlapi, taky jste tu někoho viděli?
Op2: Jo, nějakou pěknou slečinku. Ta by se nám mohla hodit
Op3: Jste magoři, nikdo tady nebyl
Op1: Ty vole..byli tady!
Op4: Najdeme je
Op5: Vykašlete se na to. Beztak někam zdrhli
Ještě chvíli se tak dohadovali a pak to vzdali a odešli naštěstí pryč. Janek mě celou dobu co tam byli držel kolem pasu. Ještě chvíli jsme tam leželi a pak jsme se zvedli a šli jsme po cestě dál.
J: Tak teď už mě snad nikdo nevyruší. Týno, já tě nedokážu brát jen jako kamarádku. Jsi pro mě něco víc. Už delší dobu, ale neuvědomil jsme si to a nechtěl jsem si to přiznat...
T: Janku...
J: Nech mě to doříct, prosím..chci tě. Já tě miluju!
T: Janku, já si nejsem jistá. Musím si to promyslet..
J: Chápu to, ale musel jsem ti to říct
T: Já si to nechám projít hlavou, ale neříkám nic
J: Fajn. Já už asi pojedu
Smutně se na mě usmál. Dal mi pusu na tvář a odešel pryč. Sledovala jsem ho jak odchází. Měla jsem sto chutí na něho zakřičet ať se vrátí, že ho taky miluju. Protože já ho asi fakt miluju..akorát si nejsem jistá. Prostě si to musím promyslet..
Ach jo..proč je to všechno tak komplikované? Proč nemůžeme být pouze přátelé? Vrátila jsem se zpět k lomu. Potřebuju si urovnat myšlenky. Neměla jsem ho nechat odejít. Takhle jsem tam seděla a po nějaké době jsem se podívala na telefon. Bylo už 20:02. Zvedla jsem se ze země, musím jít zpět na statek, aby o mě neměli strach..
