Red Shoes and 7 dwarfs AU (one shots)

1. Seznámení (cz)

Na nebi se jednoho dne objevila černá tečka. Ta tečka se stále přibližovala a jediný, kdo ji zaznamenal, byl Merlin, který právě sbíral mrkve na jejich zahrádce.

,,Co-?" Chvíli se na tu tečku díval a po chvíli mu došlo, co se děje. Byl to drak!

,,To je nějaký pták?" křikl Hans, který stál na kraji skály nad zahradou.

,,To je drak! Svolej ostatní, rychle!" Otočil se na něj Merlin a rychle utíkal nahoru, seč mu jeho malé trpasličí nožky stačily.

,,Rrychle, rrychle, mon-ami!" přidal se Jack zapínající si jeho neviditelný plášť.

,,Co se tu děje?" zívl Artur. Právě vycházel z domu.

,,Drak!" řekli najednou Pino, Noki i Kio a všichni se na Artura otočili. To ale ztratili povědomí o drakovi...

,,A proč tady stojíte? To si jako myslíte, že letí na nás?" Protřel si svalouš oči.

,,Ahh-AAHHH POZOR!" zahřměl a ukázal na nebe. Odtud se přímo na ně nekontrolovaně řítila černá koule. Jen tak tak stačili všichni uskočit.

Když prach sedl opět na zem, naskytl se jim pohled na draka. Byl to majestátní drak.

,,Je to jen mnou nebo nevypadá nebezpečně?" hlesl Merlin.

,,Vždyť to je drak!" divil se Hans.

,,Drak v bezvědomí," píchl do něj Merlin.

Artur si odfrkl a pomalu přišel k ostatním. ,,Nevím, nevím. Zdá se mi to až moc jednoduchý." Nejistě strčil svým mečem do drakova čenichu, ale než stačil něco říct, drak vypustil z nozder proud teplého kouře.

Všichni se vyděsili a uskočili nejmíň půl metru dozadu.

,,Ahhh, kde... To jsem?" řekla dračice a pomalu zvedla hlavu, ,,-co...?" Naskytl se jí pohled na sedm trpaslíků tasících své zbraně lomeno žluté papírky lomeno pánve.

,,Kdo jste?" Rozhlédla se po všech přítomných a ztěžka si sedla.

,,K-kdo j-jsi ty?" vydechl blonďák.

,,Ou, promiňte, jsem tak nezdvořilá! Jmenuju se Elizabeth a jsem zakletá." gestikulovala svýma velkýma tlapama dračice.

,,To nám tak trochu došlo..." odpověděl Merlin, schoval si papírky do brašničky a založil si ruce na prsou.

,,A kdo jste teda vy?" vyhrkla dychtivě.

,,Já jsem Merlin, tohle jsou Pino, Noki a Kio," ukázal na trojčata, ,,tohle je Jack" blonďák, ,,Hans", ten s pánví, ,,a Artur." Svalouš.

,,Proč mi ty jména jsou tak povědomá?" podrbala se Elizabeth na bradě.

,,Ty jsi zakletá? My taky!" vydechli najednou trojčata, když se dlouho nic neozívalo.

,,To je docela sranda storka! Víte, jednou k nám domů přišla taková stará babička a chtěla jídlo a nocleh, víte, jak to chodí, no a my jsme jí ho dali. Já a můj táta. Oba jsme kováři, víte?" začala energicky vyprávět dračice. Všech sedm trpaslíků pozorně poslouchalo.

,,Doma ve vesnici se mi všichni posmívají. Hlavně kluci. Za to, že mám moc špičatý nos a všude pihy," svěsila hlavu, ,,a jak jsem to říkala té babče, tak z ní najednou vypadlo, že umí trochu kouzlit."

,,A co se stalo pak?" vykulil oči Hans a přisedl si kousek blíž.

,,Teď se k tomu dostávám." kývla důležitě dračice a trochu si poposedla. ,,Nabídla mi, že mi pomůže, aby se mi už nikdy nikdo nesmál. No kdo by to nepřijal, že jo?" uchechtla se a pokračovala: ,,Tak jsme šly ven před kovárnu a babička začala odříkávat nějaké formule, kterým jsem absolutně nerozuměla. Tady začíná ta sranda storka," ujistila své posluchače.

,,Sledovala jsem, jak ji z rukou začalo šlehat takové nazelenalé cosi, vypadalo to skoro jako plameny a pak se vyřítily na mě. No, samozřejmě jsem se lekla, kdo by se nelekl, že jo?"

Byla docela zábava sledoval dračici, jak radostně vypráví příběh o tom, jak ji někdo zaklel. Merlinovi se to moc nezdálo, něco mu na tom nesedělo. Přece kletby nejsou nikdy radostné, oni to znají na vlastní kůži. Jenže když se rozhlédl po všech přítomných, bylo na nich vidět, že si to užívají, jakoby se do toho příběhu vpili a byli jeho součástí.

,,Pak ta babča začala říkat něco jako: čáry máry, fuk a fek! Ať na její kůži není ani flek, nebo tak nějak. Moc si to nepamatuju, skoro jsem ji neslyšela. Vlastně jsem ji vůbec neslyšela! Tak jak to, že si to pamatuju?" divila se Elizabeth. Pokračovala už trochu nejistě, stále ponořená do myšlenky na svou přechodnou hluchotu: ,,Pak už si pamatuju jen černo-černou tmu a hlas v mé hlavě."

,,Co ten hlas řříkal?" vydechl Jack.

,,Abys kletbu zlomila a začla normálně žít, musíš, Elizabeth, toho pravého najít. Však pozor si dej, ve dne si drak, v noci děvčica zas... Měla trochu přízvuk," usmála se.

,,Když jsem se vzbudila byla jsem na mýtině někde v lese. Nevím, jak dlouho jsem tam byla, ale asi nějakou tu hoďku určitě." Vzhlédla a po všech se podívala. Musela se v duchu usmat, jak ji všichni napjatě poslouchali, dokonce i Merlin se zdál trochu uvolněnější.

Ještě jednou se po všech rozhlédla, ale její oči se na sekundu zastavily na smějícím se Jackovi. Zahanbeně zamrkala, zarazila pohled do země a pokračovala: ,,Když jsem se chtěla postavit, věděla jsem, že je něco špatně. Vůbec jsem nedržela rovnováhu a jak jsem padala dozadu, ruce se mi vyhodily před oči, prostě jak normálně padáte, že jo. No a tam to začlo: moje ruce nebyly ruce, ale tyhle drápy." Rozhodila rukama. ,,Lekla jsem se a podívala se na sebe v odraze vody, kam sem se musela nejdřív dopotácet. Nešlo to moc dobře."

,,Když jsem se uviděla, nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Byla jsem drak. Byla jsem to, na co u nás doma koveme meče!" zahřměla zoufale.

,,Od té doby se potloukám lesem a dnes jsem omylem přistála tady," dokončila Elizabeth.

,,Páni," vydechl Jack a natočil hlavu kousek na stranu.

Chvíli nikdo nic neříkal, nechtěli porušit to ticho. Elizabeth znovu zvedla oči a podívala se po všech přítomných. Nervózně se usmála a řekla: ,,A co vy?"

A tak se všichni překřikovali a mluvili o tom, jak byli zakletí. Chvíli mluvil Jack, chvíli Hans, ale nejvíc mluvil Merlin.

,,Nechceš tu chvíli zůstat?" vyhrkl najednou Jack s leskem v očích.

,,No, jestli to nikomu nevadí, stejně nemám kam jít." Usmála se Liz a pokrčila ramena.

Povídali si dal a dál, skoro celý zbytek dne. Postupně se všichni omlouvali a odcházeli si dělat své věci, jediný, kdo zůstal, byl však Jack. S Elizabeth se sblížili nejvíc ze všech a vyrušilo je jen Arturovo volání k večeři.

Následně Hans ukuchtil pečené maso s brambory a donesl je ven, aby si Liz mohla dát s nimi. Už už se chystala zeptat blonďáka, jestli nechce zůstat, když Jack najednou odešel bez omluvy a beze slova.

,,Aha... Tak nic," šeptla Liz a smutně se podívala do své pánve. Povzdechla si a hypnotizovala do zlatova upečené kuře.

Chystala se si kousnout, když si někdo odkašlal: ,,Mohu jíst dnes s tebou?"

Dračice se se zděšením otočila, ale hned se rozzářila jako sluníčko. Stál tam Jack se svým mini talířem. Nadšeně přikývla a trochu se poposunula.

Celý večer si povídali a smáli se.