život v nemocnici není vždy hrozný 🚑

10 2 0
                                    

První den v nemocnici byl zvláštní. Moc jsem nemohla chodit, protože to hrozně bolelo, tak jsem radši jenom ležela a koukala na svém tabletu. A taky jsem si dost často volala s Bowie. Ale většinou nás přerušila nějaká zdravotní sestra. Naše videohovory vypadali nějak takhle: 

Bowie: "Jéé ahoj Erin, jak se tam máš?

Já: " Ahoj Bowie, no ujde to tu, teda až na to že tu je jedna fakt otravná holka která mi skoro pořád leze do pokoje. Ale už si toho i sestry všimly což je co říct, takže jí už taky mají plné zuby.

Bowie: " Ha ha. Tak to je super.

No a pak už mluvíme o všem. Jestli tam něco provádím vtipného, nebo kradu sladkosti a tak dál. Další den to bylo stejný, ale už vím jak se tam jmenují všechny sestry a doktoři. Jo a pár dětí už také znám. Každý den máme hodinu a půl takový kroužek kde si o sobě povídáme a představujeme se. Jo a taky si říkáme jak vzniklo jméno nemocnice která se mimochodem jmenuje: nemocnice profesora Mysliho. A každý taky zkusí vymyslet svůj vymyšlený příběh proč se tak ta nemocnice jmenuje i kdy to všichni vědí. A která sestra se nám nejvíc líbí. Mně se osobně nejvíc zamlouvá sestra Edita je milá a taky vtipná. Máme tu i takovou hernu kde většinou je a hraje s dětma různé hry. Se mnou hraje třeba nejradši UNO. Já sice vždycky prohraju, ale i tak mě to baví. Nebo si spolu stavíme z lega.( z lego friends ) Ale nikdy nemůžu usnout takže vyposlouchám skoro všechny písničky co jsou klidný a uspávající. 

Erin a její geniální nápadyKde žijí příběhy. Začni objevovat