Stalker? Ne... ✓ [Yaoi]

🍃 9 🍃

Po škole jsem vzal květiny se vzkazem 'Omlouvám se' a pod tím 'Titán' a dal mu je Levimu před dům. Pak jsem šel ven s Arminem. Prý se má sejít s Erwinem a mám jít nimi. Docela divný, ale proč ne.

Ze začátku když ten takzvaný 'Titán' nepsal, tak jsem byl fakt rád. Mohl jsem se normálně věnovat své práci. Měl jsem volno. Akorát mě trochu zaráží Eren Jaeger z mé třídy. Celý týden je s ním něco špatně. Takže jsem se rozhodl ho zítra pozvat k sobě do kabinetu. Dneska po škole jsem přišel domů a u dveřích na prahu leželi květiny. Levandule a u nich byl malý lísteček. Vzal jsem si květiny do ruky a vešel domů. Květiny jsem dal do vázy s vodou a přečetl si papírek. Oh. 'Titán' se omlouvá. Hm. Papírek jsem odložil na stůl a šel k sobě, kde jsem pracoval na svých věcech.

Armin a Erwin probírali mě a Leviho. Takže to teď ví i Erwin. Úžasný. Povzdechl jsem si a odešel od nich raději co nejdříve.

Další den

Ráno jsem šel do školy a s Arminem usedl do lavice. Bylo úterý a taky jsme měli psát test z francouzštiny. Na tu hodinu máme ale Leviho. Stále ho miluju to ano, ale snažím se na to nemyslet a zapomenout. Nebo spíš se odmilovat. Nejde to. Ale i tak to zkouším. Povzdechl jsem si a už zazvonilo na hodinu. Po chvíli do třídy přišel Levi. Sklopil jsem hlavu a jen tak si začal kreslit na papír. Nechci se na něj koukat. Je to hrozný pocit. Erwin říkal, že s ním to těžký bude. Ale ten pocit v srdci nesnáším. Úplně mě to užírá. Test jsem napsal. Zřejmě na hodně špatnou známku, ale napsal. Když jsem ho odevzdával, tam jsem měl stále sklopenou hlavu. Zazvonilo na přestávku a před mou lavicí stal On. Zvedl jsem konečně pohled. "Ano pane učiteli?" Optal jsem se.

Celou hodinu byl Jaeger úplně mimo. Mluvil jsem s ostatními učiteli a zjistil jsem, že se takhle chová jen u mě. Ne že by mě to dvakrát zajímalo. "Po škole přijď ke mně do kabinetu." Řekl jsem jen tato slova a odešel jsem.

Hm? Co... "Co myslíš že po mě chce?" Zeptal jsem se Armina a ten jen pokrčil rameny. Byl jsem lehce nervózní a tím jak jsem na to myslel, tak zbytek dne uběhl strašně rychle a bylo poslední zvonění. Nadechl jsem se, vzal si věci a přišel k jeho kabinetu. Zaklepal jsem na dveře a čekal až se ozve 'Dále.'

"Dále." Zavolal jsem směrem ke dveřím a uklidil si papíry. U dveří stál Jaeger. Pokynul jsem aby si sedl. Ruce jsem si spojil u hlavy a koukal se na něj. "Řekni mi co se děje. Mluvil jsem se všemi učiteli a ja jsem jediný u koho se už týden chováš podivně."

,,J-já jen..." Rozbušilo se mi najednou srdce. Co to teď je? Když jsem byl tak blízko, abych na něj nemyslel, tak si mě musí pozvat k sobě? Nadechl jsem se. Co mám říct? "Nemám vás rád." Řekl jsem rychle a bez rozmyslu. A teď jsem řekl opak. Bezva Jaegere. Fakt úžasný.