Skaut příběh o neobyčejném dobrodružství

Skaut

Zazvonil budík. Otevřela jsem oči a koukla se do kalendáře co je za den. Byla sobota 1.7. Byl to první prázdninový den a já si vzpomněla že jsem se domluvila s kamarádkou Heyle že půjdeme k jezeru. Vzala jsem do ruky telefon a napsala jsem Heyle zda to platí. Než odepsala šla jsem se  převléct. Byl krásný letní den a tak jsem se rozhodla vzít si šaty s kytkovaným vzorem. "Cink". Přišla zpráva od Heyle napsala že vše platí a že se po obědě sejdeme u jejiho domu. Už jsem byla oblečená a měla jsem celkem hlad tak jsem sešla schody dolů v našem rodinném domě. Vešla jsem do kuchyně kde už většina členů naší rodiny seděla u stolu a snídali palačinky. Sedla jsem si ke stolu vedle mladšího brášky. "To je dost že si tady" Řekla mamka, už čekáme jen na Sáru a můžeme jít"." Jít? A kam"? Zeptala jsem se trochu znepokojeně, aby mi to nezničilo plány na odpoledne. "Ty jsi zapomněla? Dnes jedeme pro tvůj dárek k narozeninám" Řekl táta překvapeně. "Jak jsem jen mohla zapomenout že jedeme pro můj dárek"? No naštěstí jsem věděla že to je otázka dopoledne. Nasnídala jsem se a během toho přišla i Sára a najedla se taky. Když jsme  uklidili po snídani celá rodina nasedla do auta a jeli jsme. Popravdě jsem neměla ani páru kam jedeme a ani pro co. Byli jsme už tak hodinu na cestě když jsme zabočili na polní cestu která vedla k obrovskému statku. Když jsme ke statku přijeli a zaparkovali, ještě v autě mi zavázali oči nějakým šátkem. Když se mě snažili přivézt na ono tajemné místo asi 3x jsem do něčeho vrazila. Šli jsme asi 3 minuty když mi máma řekla ať zastavím. Chvíli jsem ještě čekala a pak táta řekl. "Sundej si šátek ". Pomalu jsem si sudavala šátek, v první chvíli jsem nic neviděla protože mi sluníčko svítilo přímo do očí ale když už jsem se konečně rozkoukala stala předemnou Sára a v náručí měla štěňátko Bernského salašnického pejska. " Ten je tvůj ". Řekla máma a já se rozbrečela štěstím. " Děkuju děkuju, ten je úžasný takového jsem vždy chtěla ". Řekla jsem a rozeběhla jsem se ke štěňátku div jsem nespadla. " Jak mu budeš říkal"? Zeptala se Sára. "Skaut, vždycky jsem chtěla pejska jménem Skaut". Řekla jsem a v tu chvíli mě Skaut olízl. " Asi se mu to jméno líbí ". Řekl táta a usmál se.