Pohled Martina:
Hrozně moc jsem se bál o Karoll už začalo i pátrání a já se snažím pomoct co nejvíc to jde hrozně moc se bojím, že se jí něco stalo. A najednou jsem si vzpomněl, že možná má zaplí GPS, že by ji mohli vyhledat podle GPS tak jsem jim to šel hned zavolat ale nebrali to asi toho mají teď moc.
Pohled Karoll:
Vzbudím se na hroznou bolest hlavy tak si pomalu stoupám ale zámotá se mi hlava a já padám k zemi ale najednou se kolem mého pasu obmotají dvě silné paže. Otočím se a za sebou spatřím pohledné blonďáka s hnědými oči a já se z toho nemůžu pořád vzpamatovat jakoby všechno zamrzlo a byli jsme jenom my dva.
,, Dominiku neříkal jsem ti náhodou ať od ní držíš ty pracky pryč?! ,, Promiňte ale zamotala se jí hlava a málem spadla kdybych ji nechytil. ,, Dobře ale ať se to příště už nestane od teď ji budu hlídat já osobně. " ,, Dobře šéfe." ,, A teď už můžeš jít chci být s touhle kráskou osamotě. ",, Dobře tak teda naschledanou."
Ještě naposledy zaril ty dvě čokoládky do mích a pak už bohužel odešel někam pryč.
,, Takže jestli se s ním zase budeš takhle osahávat tak nebudu tak hodnej jako do teď je ti to jasný? "
,, Ale my se ani neošahávali jenom mě zachránil narozdíl od vás. ",, Ty malá mrcho já tady nebyl a nebudeš ho bránit byka to jeho chyba ne moje. ",, Už budu muset ale pak se zase vrátím tak zatím ahoj.",, Nazdar."
Hned jak se zamkli ty dveře tak jsem šla hledat nějaký východ ven ale okno co tu bylo tak bylo moc vysoko a já bych na něj nedosáhla. Poblíž byla ale jedna taková židlička tak jsem ji dala pod to okno a snažila se vyšplhat ale pořád to bylo na mě docela dost vysoko tak jsem šla hledat co najdu v nočním stolku. První šuplík nic zajímavého, druhý šuplík zbraň tu jsem si raději vzala a dala za opasek a ve třetím bylo lano. Lano jsem hodila tak aby se dobře zaháklo. Už jsem se chystala lézt nahoru ale podklouzla mi noha a mě spadla na zem bota která udělala pěkný rámus snažila jsem se teda co nejrychleji a nejbezpečněji vylézt ale šlo to docela špatně. Už někdo odemykal dveře a zrovna vtedy, když se odemkli tak jsem stihla vylézt. Musela jsem ale bezpečně zeskočit na jeden strom. Skočila jsem ake podvrtla si kotník cítila jsem hrozně palivou bolest ale i přesto běžela co mi nohy stačili poblíž jsem zahlédla les a vidala se do něho otočím se projistotu jestli za mnou někdo nekde ale po nikom ani stopy otočím se ale zpátky a někdo mi dá nejaký hadřík k ústům. Snažím se bránit kopat všude možně nohami ale už mě ovládá únava a já padám k zemi.
__________________________________
Pokračování příště snad se líbí. K.K.🖤
