Není důvod k obavám

30 4 0
                                    

Autor: whoeverfightsmonster

Když jsme já a moje sestra byli malí, nějakou dobu jsme bydlívali v útulném farmářském domě. Milovali jsme prozkoumávání jeho temných koutů a lezení na jabloň na zahradě. Ale naše nejoblíbenější věc byl duch.

Říkali jsme mu Matka, protože vypadala tak mile, nevinně. Někdy jsme se s Betsy probudili a na našich nočních stolcích byly hrnečky, které jsme tam večer nedávali. Matka je tam nechávala, protože se bála, že bychom třeba v noci mohli dostat žízeň. Prostě se o nás chtěla starat.

V tom spoustě nábytku tu byla i jedna velmi stará židle, kterou jsme vždy opírali o zeď v obýváku. Kdykoli jsme byli zaneprázdnění koukáním na televizi nebo hraním her, Matka začala pomalu posouvat židli od stěny směrem k nám. Občas jí dokonce dotlačila až doprostřed místnosti. Bylo nám líto jí pokaždé dát na své místo. Matka chtěla jen být s námi.

Po letech, dávno potom, co jsme se odtud odstěhovali, jsem našel novinový článek o původní majitelce toho domu - vdově. Zabila své dvě děti tak, že jim před spaním dala otrávené mléko. Pak se oběsila.

Článek obsahoval i fotku obýváku, v němž je žena oběšena na lustru. Pod ní, přesně uprostřed místnosti, ležela stará, převrácená židle.

Minutové hororyKde žijí příběhy. Začni objevovat